Kamarádce umřel děda, hrozně se trápí a já nevím, co jí říkat. Jak se k ní nejlépe zachovat?

Dobrý den, Kateřino,

člověk, který prožívá ztrátu z úmrtí blízké a důležité osoby, nepotřebuje útěchu v tom, že by neměl ztrátu prožívat nebo ji zlehčit. Smutek je na místě a podstatné je ho prožít, odtruchlit - a proto v takové chvíli nepomáhají věty jako "to bude dobré" nebo " nebuď smutná". K truchlení patří vzpomínání a vlastně vnitřní loučení se zesnulým. Proto obvykle pomáhá s pozůstalým prostě být, naslouchat všemu, co přichází, třeba i mlčet nebo se jen zeptat, jak by nyní truchlící člověk potřeboval být s Vámi v kontaktu. Někdy může být na místě sdělit své vlastní pochybnosti a přání: "chci být s Tebou, ale nemám tu zkušenost, jaké to je, řekni mi, jak to potřebuješ..." Vypadá to jednoduše, ale vyjadřuje to ochotu pomoci a zároveň respekt k prožívání pozůstalého. Proto se nemusíte obávat, že něco zkazíte, když se své kamarádky zeptáte a třeba jí i sdělíte své rozpaky. Je docela možné, že ani ona neví, jak by smrt dědečka měla pojmout, a tak můžete hledat společně. Ohledy samy o sobě nestačí, na místě je i otevřenost.

Držím Vám palce, abyste společně vše zvládly a Vaše kamarádství prošlo i tímto těžkým obdobím.

Zuzana Vondřichová