Je mi 14 let a minulý týden mi umřela babička, je mi po ní hrozně smutno. Co dělat?

Dobrý den, Vašku,

rozumím tomu, že ti je po babičce smutno, vyrovnat se se smrtí blízkého člověka často nejde tak rychle. Brečení a lítost jsou na místě, i když je to pro tebe třeba nezvyklé nebo nepříjemné. Většinou je to tak, že hluboký smutek postupně mizí a člověk se zase vrací zpátky ke svému běžnému životu, i když může být trochu pozměněn, protože má za sebou hluboký zážitek. Někomu to trvá dny, někomu týdny, u některých lidí trvá truchlení ještě déle. Obvykle má ale tendenci slábnout a člověk se už ve vzpomínkách na zemřelého nevrací tolik jako ke ztrátě, ale k tomu, jak zemřelý člověk jeho život obohatil, co mu předal a jak pro něj byl důležitý.

Napsal jsi, že je toho na tebe moc. Nevím, jestli jsi to myslel na smrt babičky nebo na nějaké okolnosti jejího umírání, dění v rodině nebo ještě něco jiného. V každém případě bych ti doporučila zkusit o svých starostech a bolestech mluvit s lidmi kolem. Blízcí, pokud na to mají sílu, by ti mohli v tvém truchlení porozumět, kamarádi mohou mít podobnou zkušenost nebo prostě mohou naslouchat něčemu, co sami ještě nezažili. Pokud nemáš nikoho, s kým bys mohl své trápení sdílet, doporučuji ti obrátit se kdykoliv, když budeš potřebovat, na některou z linek důvěry pro děti a mládež, třeba na Linku bezpečí. Tam pro tebe může být k dispozici vždy člověk, který ti může naslouchat, poradit, jak se sebou zacházet a případně hledat další užitečnou pomoc.

Kdybys chtěl mluvit s někým, kdo se truchlením zabývá a umí dát podporu pozůstalým, můžeš se obrátit i na poradnu Cesty domů.

Zuzana Vondřichová