Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka?

Odpověď na dotaz ze dne 27. září 2014 zobrazit původní dotaz
Jak jste se vyrovnaly se smrtí někoho blízko? U Nevím co mám dělat. Jenom brečím a nemůžu to pochopit. Čtu si naše konverzace v mobilu, koukám na fotky a nevím co bude dál. Odešel 14.9 a našli ho o 3 dny později doma v obýváku na podlaze, v ten den co odešel mi 3x volal a já se ozvala až další den a ten další - nic žádná odezva. Byla jsem pryč, na dovolené a :o( je to má chyba, měla jsem mít telefon u sebe ! Nedovedu si představit že ho už NIKDY neuvidím. Připadám si uplně vykořeněná, nedovedu si představit že se budu ještě ještě z něčeho radovat. Že budu žít třeba ještě 40,50 let on už tady nikdy nebude. Já nevím jak to napsat, prostě mám pocit že život nemá smysl. Nemám chuť cokoliv dělat, protože život je tak křehkej. Byl tady, něco budoval, plánoval, těšil se a najednou není. Není nic, žádná budoucnost. Jenom brečím a brečím. Co vám pomohlo ? Znali jsme se 4 roky, seznámili jsme se, vztah nám nevyšel, ale zůstali jsme přátelé, ač jsem ho milovala a miluju pořád, on chtěl párkrát ještě vztah, ale nevyšlo to, proto jsme si vybrali cestu - přátelé navždy. Celou dobu jsem mu pomáhala, byla při něm a toho 14.tého zklamala ! Sebe i jeho !!! Přišlo to z ničeho nic :o( 2 roky po špatném zážitku beru antidepresiva, byla jsem už naprosto v pohodě, chtěla je vysadit a teď jsem zase na dně. Nejhorší je, že pořád se mi v hlavě točí vzpomínky, když jedu okolo jeho bytu je mi na nic a to nemluvím o snech, které mám. Cítím, že ten den jsem zklamala sebe, ale i jeho, celé 4 roky jsem mu byla při ruce, pomáhala a ten den..... Ne :o( Ještě bych prosila jak požádat jeho rodinu ( dcery, sestru a rodiče ) o maličkost na památku, zkusila jsem to pár dní potom co zjistili, že už tu není, asi chyba. Dcera si mě zablokovala a prý ať ji nepíšu, sestra se mnou docela mluví.
Lucie
Píšete o svých těžkých stavech po smrti bývalého partnera, který byl stále Vaším kamarádem. Máte také starost s tím, že jste mu nebyla v den smrti k dispozici, že se Vám nedovolal.

Dobrý den, Lucie,

Neporozuměla jsem, zda Váš kamarád spáchal sebevraždu nebo zemřel jiným způsobem. V obou případech je srozumitelný Váš pocit, že třeba šlo ještě něco udělat, přestože asi rozumově víte, že nejde být nablízku stále všem lidem, které máme rádi.

Chápu, že Vás kamarádův odchod stále trápí, hodně na něho myslíte. Truchlíte, pláčete, zdá se Vám o něm. To je součást loučení se zemřelým. Zcela to odpovídá jeho nenadálému odchodu i Vašemu vztahu k příteli. Je to krátká doba, abyste mohla šok z jeho smrti zpracovat, stejně jako je třeba čas na odplynutí pocitů, které máte k celému Vašemu vztahu. Tyto pocity však mluví také o tom, že Váš vzájemný vztah s přítelem měl ještě hodně neuzavřeného a v takovém případě smrt přináší zintenzivnění různých otázek a potíží, na které v průběhu vztahu nedošlo. Proto bych Vám doporučovala nejen nyní nevysazovat antidepresiva, ale také zkusit probrat s některým psychoterapeutem vše, co se s Vámi nyní děje okolo smrti přítele i to, co ve Vás vyvolávají vzpomínky na Váš vztah. Neuzavřené záležitosti ze vztahů nám mohou komplikovat další život celé roky a často brání následnému spokojenému fungování. Proto si zasluhují zvýšenou péči i po ukončení vztahu, abyste mohla časem dobře žít, i když už tu Váš přítel není.

Ptala jste se také, jak požádat jeho rodinu o nějakou maličkost z jeho života. Je jistě možné Vaše přání sdělit jeho sestře, se kterou udržujete kontakt. Takovou věc je třeba dělat s respektem k zármutku pozůstalých a někdy může déle trvat, než blízcí lidé zemřelého dokážou jeho věci někomu dát. Proto je dobré žádat s tím, že to nemusí být hned a nechat čas splnění takové záležitosti na sestře přítele, která by ji mohla vyřídit. Prostě zbytečně nenaléhat a nechat i jeho blízké rozloučit se v tempu, které potřebují.

Zuzana Vondřichová