Jak se mám vyrovnat se s nečekanou smrtí tatínka?

Dotaz ze dne 18. 10. 2006

Dobrý den, nevím jak bych to správně formulovala, ale před 5měsíci mi nečekaně zemřel tatínek.Byl to velmi činorodý člověk, který nikdy nebyl nemocen a přesto zemřel náhle ve spánku na infarkt ve věku 55 let.Nemohu se smířit s tím, že jsem se s ním neměla možnost rozloučit a protože to v rodině nikdy nebylo zvykem, tak jsme si ani nikdy neřekli, jaks e máme rádi.Nemohu se vyrovnat s tím, že nechal maminku, která ne něm byla ve všech směrech závislá a je naprosto bezradná.Moc mi chybí, ale mám i pocit, že mu nemohu nějak odpustit, že tak lehkomyslně hazardoval se svým zdravím a nikdy nenavštívil lékaře. Děkuji za zodpovězení Ilona M.

Shrnutí dotazu

Odpověď na dotaz

Vážená Ilono,

první, co mne po přečtení u Vašeho dotazu napadlo, byla obecně známá pravda: jak kdo žije, tak i umře. Přijde mi, že Vás tatínek z našeho světa odešel razantně, prudce a zřejmě i lehkovážně. Chápu ale, že to ho u Vás neomlouvá. Máte také plné právo se na něj svým způsobem zlobit. Zůstal Vám a zřejmě i Vaší mamince něco dlužen. Možná vyslovení toho, co jste beztak všichni věděli, totiž že se máte rádi. Možná také více prostoru pro Vaši maminku – aby byla samostatnější. Možná více času pro Vás. A možná… Nechci ale v tom seznamu dluhů pokračovat. Vám doporučuji, abyste jej už přestala psát a pokud možno i po sobě číst. Zkuste jiný seznam – soupis věcí, za které svému tatínkovi chcete poděkovat. Můžete o těch věcech přemýšlet nebo je dokonce doslova napsat na papír. Mohl by to být dobrý krok z kruhu výčitek. A ještě jedna obecná pravda na závěr: muži obtížně vyjadřují své city. Ale to Vy už víte.

Přeji Vám odvahu ke změně.

Martin Jára

Provoz poradny je financován z grantů a darů

Od roku 2005 jsme odpověděli na více než 5 250 dotazů. Pomáhejte s námi.

Podpořit provoz poradny