Jak se mám vyrovnat se s nečekanou smrtí tatínka?
Dobrý den, nevím jak bych to správně formulovala, ale před 5měsíci mi nečekaně zemřel tatínek.Byl to velmi činorodý člověk, který nikdy nebyl nemocen a přesto zemřel náhle ve spánku na infarkt ve věku 55 let.Nemohu se smířit s tím, že jsem se s ním neměla možnost rozloučit a protože to v rodině nikdy nebylo zvykem, tak jsme si ani nikdy neřekli, jaks e máme rádi.Nemohu se vyrovnat s tím, že nechal maminku, která ne něm byla ve všech směrech závislá a je naprosto bezradná.Moc mi chybí, ale mám i pocit, že mu nemohu nějak odpustit, že tak lehkomyslně hazardoval se svým zdravím a nikdy nenavštívil lékaře. Děkuji za zodpovězení Ilona M.
Vážená Ilono,
první, co mne po přečtení u Vašeho dotazu napadlo, byla obecně známá pravda: jak kdo žije, tak i umře. Přijde mi, že Vás tatínek z našeho světa odešel razantně, prudce a zřejmě i lehkovážně. Chápu ale, že to ho u Vás neomlouvá. Máte také plné právo se na něj svým způsobem zlobit. Zůstal Vám a zřejmě i Vaší mamince něco dlužen. Možná vyslovení toho, co jste beztak všichni věděli, totiž že se máte rádi. Možná také více prostoru pro Vaši maminku – aby byla samostatnější. Možná více času pro Vás. A možná… Nechci ale v tom seznamu dluhů pokračovat. Vám doporučuji, abyste jej už přestala psát a pokud možno i po sobě číst. Zkuste jiný seznam – soupis věcí, za které svému tatínkovi chcete poděkovat. Můžete o těch věcech přemýšlet nebo je dokonce doslova napsat na papír. Mohl by to být dobrý krok z kruhu výčitek. A ještě jedna obecná pravda na závěr: muži obtížně vyjadřují své city. Ale to Vy už víte.
Přeji Vám odvahu ke změně.
Martin Jára
Dotaz zodpovídá
