Jak můžu pomoci pozůstalé rodině po náhlém nečekaném úmrtí třicetiletého bratrance?

Odpověď na dotaz ze dne 23. října 2007 zobrazit původní dotaz
dobrý den,před 3 tydny mi nenadale, bez jakychkoliv pricin, ve spanku zemrel muj bratranec - 30 let, mily, sympaticky, perfektni clovek, super tata a 100% manzel. Zbyla po nem tehotna manzelka, dvouleta dcerka a horda zdrcenych pribuznych.Pomalu se vsichni s touto skutecnosti srovnavame, i kdyz to bohuzel neni mozne. Co nas ted trapi je jeho matka, uzavrela se do sebe, prestala chodit do prace, nekomunikuje, jen polehava u televize a dopuje se antidepresivama. Je mozne mi poradit, co s ni muzeme delat ? K psychologovi pravdepodobne nebude chtit jit. Je to opravdu tezka situace, ale potrebujeme ji k pomoci pozustale manzelce a male. Diky moc za pomoc.
Laušmanová Anna
Před nedávnou dobou Vám náhle zemřel třicetiletý bratranec. Zbyla po něm těhotná manželka a malá dcerka. Jeho matka se uzavřela do sebe a přestala chodit ven. Ptáte se, jak jim můžete pomoci.

Vážená paní Anno,

náhlé úmrtí blízkého člověka bývá jednou z nejvíce traumatizujících událostí v lidském životě.

Z krátkého popisu chování matky Vašeho bratrance soudím, že její truchlení přešlo v depresi v klinickém slova smyslu, tedy do stavu, který vyžaduje léčbu. Účinek antidepresiv nastupuje až po 34 týdnech jejich pravidelného užívání. Je možné, že se zatím jejich plný efekt neprojevil. K tomu je ještě celá Vaše rodina v období akutního žalu, takže každý z Vás máte nárok na neobvyklé chování, tedy i na „ustrnutí“.

Ptáte se, co byste mohli pro Vaši tetu udělat – motivovat ji k návštěvě psychologa. Ukazuje se, že nejúčinnější léčbou deprese je kombinace antidepresiv a psychoterapie.  Deprese Vaší tety je v podstatě nevědomou psychickou obranou před  plným uvědoměním si bolestné skutečnosti. Aby mohla ztrátu syna zpracovat, potřebuje k tomu čas, prostor pro sdílení svých pocitů a oporu. Nevyvíjejte na ni tlak, že ji potřebuje snacha a vnučka, dejte jí čas. Deprese se vůlí nepřemůže, a pokud se o to člověk snaží, dál se vyčerpává. Buďte jí nablízku, dávejte jí najevo, že ji přijímáte i s jejím žalem. Bude-li jí lépe, zkuste společně s ní hledat, co navzdory ztrátě syna v jejím životě zůstalo hodnotné. Pokud by se její stav zhoršoval (např. by přestala jíst, nedbala o sebe), zajistěte jí pomoc psychiatra. Těžké depresivní stavy totiž vyžadují hospitalizaci.

Paní Anno, přeji Vám, abyste Vy i Vaše rodina opět našly ztracenou rovnováhu.

S pozdravem
Tereza Soukupová