Děda zemřel, přestávám to zvládat. Jak se smířit s bolestí a ztrátou?
Přeji Vám všem krásný den. Před nedávnem jsem psala do poradny jak se smířit s nemocným dědou. Toho jsem včera pochovala. Ted píši o další radu. Jak se smířit s tou bolestí, s tím, že už nikdy nezavolá, nikdy ho neuvidím. Před pohrbem jsem si řekla, že k rakvi nepůjdu, chci si ho pamatovat jaký byl. Teď toho lituji. Je mi strašně. Cítím, že to přestávám zvládat. Tak moc jsem se na to připravovala, až sem to nezvládla.
Dobrý den,
chápu, že je Vám teď těžko, když jste včera pochovala dědečka. A také vnímám, že si něco vyčítáte, protože píšete, že jste něco nezvládla nebo nezvládáte. Myslím si, že je teď velmi brzy na posuzování, zda jste něco zvládla nebo ne. Nyní Vám děda hodně chybí, cítíte velkou bolest a ztrátu, stýská se Vám. Vím, že je to velmi těžká, až nesnesitelná bolest a v takovém stavu můžete mít na sebe možná neadekvátní nároky. Často je dost náročné jenom to prostě vydržet. Píšete, že to nezvládáte. Je normální cítit se velmi zoufale, smutně, naštvaně, unaveně, mít výčitky svědomí, cítit chvílemi úlevu, posuzovat svůj podíl na péči, vést se zemřelým vnitřní dialog, nechtít žít bez zemřelého nebo mít třeba pocit, že to bez něj prostě nepůjde. Můžete cítit cokoliv z toho, nebo něco jiného, a pořád to asi bude patřit k truchlení po blízkém člověku, které trvá často spíš týdny nebo měsíce než dny.
S každou smrtí blízkého nebo známého člověka se v našem životě něco mění. Musíme se postupně učit a zvykat si, že s námi není, že budeme dál žít bez něho. To je obvykle spojeno s pocity nenahraditelné ztráty. To, že se nesetkáte a nezavoláte si, je tak nepříjemné a nové, že jistě potřebujete čas, abyste s tím mohla normálně žít.
V průběhu loučení děláme mnoho rozhodnutí – o tom, co říct, co udělat, jak pojmout pohřeb atd. Vy jste se rozhodla nepodívat se na zemřelého. Mnoho lidí to tak dělá, ze stejných důvodů jako Vy, aby si nepřekryli vzpomínku na něj, když byl ještě v pořádku. Někteří naopak chtějí ještě vidět jeho tvář a pomoci si tak „uvěřit“, že opravdu odešel. Někdy nám pak takové rozhodnutí vyhovuje, jindy bychom raději vrátili čas a udělali to jinak. Rozumím, že byste to nyní třeba změnila, zároveň mě napadá, že jste možná postupovala tak, jak jste byla schopná a na co jste se cítila. Zpětně je možné to hodnotit jinak, ale kontext a naše kapacita v dané situaci často hraje významnou roli.
Tyto úvahy bych Vám ráda nabídla jako podporu pro to, abyste na sebe nespěchala, nehodnotila se a dala si čas zvládnout toto období podle toho, na co máte sílu a co potřebujete. Není třeba být na sebe přísná v době, kdy prožíváte ztrátu a Vaše energie se spotřebovává na to, abyste vůbec tuto změnu mohla nějak akceptovat. Kdybyste potřebovala, neváhejte se obrátit na své blízké nebo na odborníky (např. poradce pro pozůstalé), aby Vám pomohli obtížnou dobou projít a podpořili Vás, když budete potřebovat.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
