Děda zemřel před třemi týdny. Jak se s tím vyrovnat?

Dobrý den, Míšo,

když umře děda, je to vždycky smutné. A smutkem se musí prostě projít, chce to čas, nejde ho přeskočit nebo zkrátit. Je to období neveselých vzpomínek, čas, kdy se pláče, kdy se člověku stýská. Tohle nakonec přejde a život jde dál, jak se říká. Ale v těch prvních týdnech a měsících je člověku prostě smutno, a tak to má být. Právě slzy, vzpomínky a stýskání pomohou tomu, aby se člověk se ztrátou někoho blízkého vyrovnal.

Bohužel neexistuje žádný návod na to, jak se se smrtí někoho blízkého vyrovnat. Každý si hledá svůj způsob, potřebuje na to různě dlouhou dobu (někdo měsíce, jiný roky).. Ani dospělý člověk si často neví rady s tím, jak dál fungovat, když o někoho přijde a zavalí ho všechny možné pocity od smutku a bezmoci až po vztek.

Je dobré nebýt sám se smutkem a s myšlenkami, co teď máš. Umíš si představit, že by šlo s rodiči mluvit o tom, co zažíváš? Možná Ti pomůže slyšet, jak to mají oni, dovolit si společně plakat a vzpomínat, prohlížet fotky. Napadá mě, že mohou být podobně smutní jako Ty a měli by rozumět tomu, jak Ti je a co potřebuješ.

Možná by se Ti lépe mluvilo s kamarády, třeba je mezi nimi někdo, kdo taky někoho blízkého ztratil. Mohou přijít i chvíle, kdy budeš potřebovat být chvíli o samotě a utřídit si myšlenky a dát průchod tomu, co se v Tobě děje. Dopřej si to, nenuť se do věcí, na které se nebudeš cítit. Když bude okolí vědět, co se děje, bude mít nejspíš pro to, co potřebuješ, větší pochopení.

Kdyby pro Tebe bylo těžké mluvit s rodiči nebo kamarády, můžeš zavolat např. na některou z linek důvěry, které jsou po celé ČR, na ně můžeš volat odkudkoli (některé fungují nonstop), některé jsou zdarma pro děti a mladé lidi do 18 let a pro studenty do 26 let jako Linka bezpečí (tel. 116111) nebo Linka dětského krizového centra (tel. 241 484 149 nebo 777 715 215), některé mají i chat. Na linkách pracují profesionálové, kteří umí mluvit s lidmi o těžkých věcech, jako je třeba úmrtí dědy.

Míšo, přeji Ti dost sil a nalezení způsobu, jak nad ztrátou dědy truchlit.

Zdravím Tě a přeji Ti naději do dalších dní.

Tereza Lepešková