Děda má rakovinu prostaty a Alzheimerovu chorobu. Jak s dědou vzhledem ke krátkodobé paměti mluvit o jeho stavu?

Dobrý den, Novákovi.

Chápu, že je pro Vás obtížné s dědečkem procházet jeho postupující chorobou a být mu oporou, natož mu sdělovat, jaká ta jeho choroba vlastně je. Pokud jsem to pochopila správně, není Váš dědeček o diagnose informován, jste o ni informováni vy a ptáte se, jak s ním o jeho nemoci mluvit.

Tíha břemene sdělování obtížné diagnosy nemá být na vás, ale na ošetřujícím lékaři (onkolog, plicní lékař, praktický lékař?), který dědečka léčí a kterému by měl důvěřovat. Jako jednu z možností si dovedu představit, že půjdete společně s dědečkem k lékaři na vyšetření. Lékař by mu měl šetrně a srozumitelně vysvětlit, jaká je jeho nemoc a jaké jsou možnosti léčení. Vy budete u rozhovoru společně s dědečkem a následně můžete doma na rozhovor navázat a opakovaně s ním mluvit o tom, čemu dědeček porozuměl nebo co potřebuje vědět. Společně si pak můžete napsat krátký seznam otázek, na které se chcete lékaře zeptat a opakovaně se k němu vracet a nechat ho vystavený na viditelném místě. Důležité je respektovat i dědečkův momentální stav mysli a nálady, někdy může být obtížnější s ním hovořit, nesnažte se vše vysvětlit a prostě jen buďte s ním. Myslím si, že je důležité, když bude cítit Vaši oporu a blízkost, zkuste spoléhat na Vaši intuici a buďte přesně tak ohleduplní a láskyplní, jako se snažíte tímto dotazem k němu přiblížit. Věřím, že to pozná a Vaše blízkost mu bude oporou, ať už slova, která zvolíte, budou jakákoliv.

Přeji Vám i dědečkovi mnoho sil do dalších dní.

S úctou a pozdravem

Jana Michlová