Dcera trpí chronickými bolestmi zad, lékařka chce nyní kvůli detoxikace vysadit morfinové náplasti - jaký je Váš pohled, existuje alternativa?

Odpověď na dotaz ze dne 6. září 2014 zobrazit původní dotaz
Mám dceru, která má u jednoho obratle zůžení míšního kanálku o 50%, navíc obratel, který se nachází nad tímto obratlem je o 5mm vsunut dovnitř do těla, takže mícha v tomto místě je skřípnutá asi na 5mm. Navíc se jedná o obratel, ze kterého vedou nervy do dolních končetin, takže operace nepřichází v úvahu, došlo by k ochrnutí nohou. Dcera ale trpí strašnými bolestmi, dříve jí lékaři dávali různé léky proti bolesti, ale to množství které musela brát jí zase ničilo játra a ledviny, tak lékaři rozhodli, že nejlepší budou morfiové náplasti. Je pravdy, že ty byly ze všeho nejlepší, aspoň pět dní, ty poslední dva dny, kdy již náplast začínala byt vyčerpaná byly horší, ale dalo se to přežít a osmý den se zase nalepila nová náplast. Ovšem nyní se paní doktorka v centru bolesti v Šumperku rozhodla, že v říjnu náplasti dceři nedá, protože je bere již asi rok a již bere ty nejsilnější, takže se tělo musí detoxikovat. Až sem to chápu, jenom nechápu způsob, jakým to chce paní doktorka udělat. Prostě dceři oznámila, že v říjnu náplasti nedostane a ať počítá s tím, že nebude moci nejméně 14 dní chodit do práce a, že jedna paní jim dokonce při této detoxikaci spáchala sebevraždu. Dceři je 42 let, jeden syn je na vysoké škole mimo Šumperk, a druhý syn a manžel musí chodit do práce. Takže dcera bude s těmi bolestmi a detoxikačními příznaky sama doma. Vždyť to je situace skutečně vhodná k sebevraždě. Je vůbec možné, aby někdo rozhodl o tom, že takhle naráz to morfium utne, nemělo by se to morfium snižovat postupně za pomoci nějakých jiných léků proti bolesti? Kdyby byla dcera normální narkoman, tak by jí dělali detoxikaci v nemocnici za dohledu lékařů, ale, že jí do tohoto stavu dostali sami lékaři, i když chápu, že toto řešení bylo nejšetrnější, tak jí paní doktorka nechá samotnou doma a poraď si sama jak chceš. Kdyby to dcera nezvládla a něco si udělala, tak si paní doktorka udělá další čárku a novým pacientům bude říkat, že "DVĚ" pacientky spáchali sebevraždu. Mohl by jste mi někdo poradit, co by se s tím dalo dělat jak dceři pomoci, aby tuto situaci lépe zvládla hlavně psychicky? Neexistuje něco co by jí trochu pomohlo, ona těmi bolestmi, které má 24hodin denně, 7 dní v týdnu je již tak umordovaná, že je úplně bez nálady a chutě do života. Mám skutečně strach, jak tohle dopadne. Prosím budťe tak hodní a poraďte nám. Moc Vám děkuji. Koukolská.
Hana
Píšete, že Vaše dcera trpí chronickými bolestmi zad. Nejprve byla léčena neopiátovými léky, posléze lékaři přešli na opiáty (opioidy). Nyní se její ošetřující lékařka rozhodla, že jí náplast vysadí, pokud tomu dobře rozumím, na přechodnou dobu. Máte velké obavy, jak to dcera zvládne, a ptáte se, zda je nějaká jiná cesta, jak vše zvládnout.

Vážená paní Hano,

píšete, že Vaše dcera trpí chronickými bolestmi zad. Nejprve byla léčena neopiátovými léky, posléze lékaři přešli na opiáty (opioidy). Nyní se její ošetřující lékařka rozhodla, že jí náplast vysadí, pokud tomu dobře rozumím, na přechodnou dobu. Máte velké obavy, jak to dcera zvládne, a ptáte se, zda je nějaká jiná cesta, jak vše zvládnout.

Váš dotaz má vlastně několik rovin a ne ke všem jsem schopna se vyjádřit. Chronické bolesti zad představují pro zdravotníky zcela jistě jednu z největších výzev. Léčba těchto vleklých, mnohdy invalidizujících bolestí je většinou jen málo úspěšná, operační řešení bohužel není také stoprocentně úspěšné, a tak je většina těchto nemocných po dlouhá léta sužována bolestmi. Léčba s pomocí léků by neměla přestavovat jediný přístup. Jak sama píšete, léky samy o sobě mohou nemocným i uškodit. Kromě toho neřeší příčinu, ale jen následek. Zcela zásadní je obyčejně aktivní přístup nemocného – mám na mysli především rehabilitace a cvičení, doporučená specialisty. Také dlouhodobá psychologická podpora je velmi důležitá. Vyrovnat se se závažnou celoživotní nemocí, najít způsob, jak s ní žít, to je také důležité. Předpokládám, že to vše za ta léta dcera ví a zná.

Pokud jde o léky, je pravda, že dlouhodobé používání léků typu Ibuprofen, Voltaren, Ibalgin, Diclophenac a jiné (takzvaná skupina nesteroidních antirevmatik) může vést k mnoha vážným zdravotním komplikacím, a není tedy v žádném případě doporučováno. Přechod na opiátové náplasti je pak rozumnou volbou. ALE! – ani tato léčba není bez rizik, nevede k úplnému vymizení bolestí a je provázena řadou nežádoucích účinků. Tyto náplasti obsahují látku podobnou morhpinu – jde buď o fentanyl nebo buprenorphin. Firemní názvy se liší. Nejsem si zcela jista, zda užívání náplasti, jak jej popisujete, je to, jak jí byla náplast předepsána lékařem. Obvykle se přelepují po třech dnech, nikoli po osmi dnech. Buprenorphin někdy firma doporučuje měnit po třech a půl dnech. Určitě se léčba nesmí přerušovat náhle, hrozí rozvoj takzvaně abstinenčních příznaků. Tyto abstinenční příznaky nejsou v žádném případě známkou závislosti v tom obvyklém slova smyslu! Nejsou tedy důvodem k přerušení léčby. I pak se skutečně musí postupovat pozvolna za lékařského dohledu. Musím přiznat, že mi není zřejmý důvod „detoxikace“, kterou ošetřující lékařka dceři doporučila.

Možná by bylo dobře, by se dcera obrátila na jiného lékaře, a to k posouzení svého zdravotního stavu. Každý nemocný má nárok na takzvané „second look opinion“  – tedy posouzení zdravotního stavu jiným lékařem. Zároveň bych moc doporučila psychologickou podporu nebo konzultaci s psychiatrem. Kombinace léků proti bolesti a antidepresiv může některým nemocným přinést skutečnou úlevu. Antidepresiva mají kromě účinku na deprese také vlastní účinek proti bolestem. Zvolit to pravé je ale otázka právě na psychiatra.

S pozdravem,

MUDr. Irena Závadová