Co způsobovalo dušnost u tatínka před smrtí? Mohla jsem pro něj udělat něco víc?

Odpověď na dotaz ze dne 27. listopadu 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, tatínek (58 let) v prosinci 2019 diagnostikovana rakovina plic III. stadium s meta do LU. Chemoterapie + ozarky, lecba nezabrala, nador se zvetsil a dalsi meta do jater. Do 7/2020 tatinek (186cm 90kg) normalne chodil, jezdil autem, jedl, jen byl pri namaze dušný. Měl HŽT , denne fraxiparine, v cervenci se mu vytvoril zhoubny vypotek, 3x ho odvezla sanita pote pokazde vypusteno 1,5l vody z plic, po 4. zachvatu dusnosti mu udelali plicni drenaz ( uz na stalo ). Od srpna uz jen lezel doma, zajistili jsme mu kyslikovy pristroj, protoze i zvednuti z postele ho zadychalo. Dostal morfin 3x denne po 8 hodinach. 20.8 se zacal dusit, odvezla ho sanita, 26.8. Prijel domu, v 18h znovu nahla dusnost, kratky nadech, dlouhy vydech, strasne rychle dychal , prijela sanita, pichli mu fraxiparine a morfin. Odvezli ho, v noci v nemocnici zase zachvat dusnosti. Dalsi den 27.8.2020 nam volal doktor, ze uz je lepsi a ze by chtel domu. 27.8 ve 14h tatinka privezli. Vse bylo fajn, tatinek si dal zmrzlinu, ostrihal si nehty, oholila jsem mu vousy.. je pravda ze uz nepil a nechtel jist, ale povidal si semnou a vypadal v poradku. Mel motylka a s mamkou jsme mu mely aplikovat morfin kazde 4 hodiny. Ja jsem mu ho pichla v 20h, vecer jsme se rozloucili a sli spat, o pulnoci se zacal dusit, mamka pichla morfin a volala sestre z hospicu, ta prijela, pichla tatkovi injekci na spani, ten se uklidnil a usnul, 2 hodiny poté jsem slysela hluk, bezela dolu a videla ze tatinek sedi na posteli a zase se dusi, mamka volala doktorce do hospicu, ta nam rekla at mu zase pichneme morfin ikdyz jsou to teprve 2 hodiny, a ze kdyz se to nezlepsi at mu pichneme znovu, sedela jsem u tatinka, rikala mu at zkusi dychat nosem a pomaleji, on jen porad rikal “ to nejde “...:( Asi za 15 minut ve 02:15 se mu zacali oci otacet v sloup, mel je otevrene, ale vyvracene nahoru, polozil se, ale porad me drzel za ruku, videla jsem jen belmo, nevim jestli vnimal, vydaval takove divne zvuky, kolem 2:30 prijela sestra a pichla tatinkovi zase injekci na spani, rekla ze je mimo vedomi, ze mu za dve hodiny zase pichne morfin, ze je lepsi kdyz tohle nevnima, ve 4 h mu pichla morfin a tatinek ve 4:45 zemrel. Zajima me , proc vzdy ta nahla dusnost? Proc dychal normalne a najednou se zacal dusit? Byla to embolie? Tatinek mel plicni dren a kazdy den jsem mu pichala fraxiparine forte. Proc upadl do bezvedomi? Z morfinu? Nebo z nedostatku vzduchu? Nebo uz umiral? Kdyz byl 2 hodiny v bezvedomi a pak nahle zemrel? Prosim alespon o nejake vysvetleni, mam pocit, ze jsem mohla udelat vic nebo tatinkovi nejak pomoci. Bylo to tak rychlé...a ja nevim proč? Predem mockrat děkuji
Helča
Váš tatínek zemřel po delší nemoci na zhoubný nádor plic. Měl také sraženinu v žilách dolních končetin, kvůli které měl léky na tzv. ředění krve a pro výpotek v pohrudniční dutině měl zaveden drén. Poslední zhruba měsíc měl opakované stavy těžké dušnosti, pro které byl několikrát v nemocnici. Několik hodin před úmrtím měl znovu a znovu záchvaty dušnosti, pro které dostával morfium a další lék na spaní. Ptáte se, co způsobovalo jeho dušnost, proč se tak střídala se stavy normálního dýchání, proč byl v bezvědomí a pak zemřel.

Vážená Heleno,

nemohu si pochopitelně být jista, co se přesně dělo. Tatínka jsem neměla možnost jako lékař vyšetřit a získat tak další podrobnosti o jeho zdravotním stavu. Moje odpověď tedy bude teoretická. Začala bych tím, že u takto nemocných pacientů je velmi důležité, aby – pokud si to nemocný a jeho blízcí přejí – měli všichni dostatek informací nejen konkrétně o nemoci, ale právě také o tom, kolik času má nemocný před sebou a jak se nemoc může vyvíjet, jaké jsou očekávané komplikace. Pacient ve fázi nemoci vašeho tatínka, který je opakovaně v průběhu krátké doby v nemocnici stále se stejným problémem (dušností), nepochybně vstupuje do posledního období svého života. Cílem péče již není vyléčení, ani zpomalení průběhu nemoci, protože to není medicínsky možné, ale cílem je dobrá léčba průvodních symptomů a snaha zabránit zbytečnému utrpení. Z vašeho popisu se tedy domnívám, že koncem července se tatínkův zdravotní stav právě takto překlopil, s čímž se změnily i cíle péče. Za důležité toto vysvětlení považuji proto, že úmrtí tatínka v bezvědomí popisujete jako náhlé. Pro mě, s popisem, který mám od vás k dispozici, bylo tatínkovo úmrtí zcela přirozeným a očekávatelným vyústěním nevyléčitelného, pokročilého onemocnění.

Ptáte se, zda dušnost mohla být způsobena trombózou (sraženinou) a následnou embolií (vmetkem) sraženiny do plic. Jde jistě o nejpravděpodobnější vysvětlení. Sraženina se může opakovaně drolit a po malých částech ucpávat plicní cévy, což vyvolá právě obraz dušnosti. Většinou se přidávají další faktory jako hromadění vody v pohrudniční dutině, útlak zdravé plicní tkáně nádorem, proměnlivý otok průdušek, ucpávání i mízních cév a u dušnosti také vždy úzkost, která celý stav zhoršuje. Pokud tyto komplikace nelze řešit příčinně – tedy vyléčit nádor, odstranit sraženinu, zamezit tvorbě výpotku – pak skutečně jedinou možnou cestou, jak nemocnému ulevit, je podávat léky, které snižují dušnost. A pokud to nestačí, nemocný má stále závažné příznaky typu dušnosti, tak po domluvě s ním i jeho blízkými podáváme i léky, které sníží vědomí nemocného tak, aby své utrpení nevnímal. Je pravděpodobné, že ztráta vědomí byla opět kombinací několika faktorů – především nedostatečného okysličení mozku při dušnosti a také podáváním léků s cílem dušnost zmírnit. Domnívám se tedy, že úmrtí nastalo v důsledku pokročilého nádorového onemocnění plic s komplikacemi typu plicní embolie, nedostatečného prokrvení tkání a zástavou srdce. Kdyby tatínek nedostal morfin a lék na spaní, je více než pravděpodobné, že by se dusil za plného vědomí až do úmrtí. Někdy máme sklon zaměnit příčinu a následek – příčinou tatínkova úmrtí byl zhoubný nádor a jeho komplikace. Morfin dostal proto, že nádor a s ním spojené komplikace vedly k dramatickým příznakům.

To, že jste u tatínka celou dobu byla a neopustila jej, bylo to nejdůležitější, co jste pro něj mohla udělat. Jeho nemoc byla tak pokročilá, že nebylo možné udělat nic pro záchranu jeho života. To, že mohl být doma v přítomnosti milujících blízkých ale rozhodně ulehčilo jeho odchod.

Snad jsem na základě vašeho emailu srozumitelně popsala možné okolnosti tatínkova úmrtí. Přeji vám, ať časem převáží hlavně hezké vzpomínky na tatínka.

S pozdravem

MUDr. Irena Závadová