Co způsobovalo dušnost u tatínka před smrtí? Mohla jsem pro něj udělat něco víc?
Vážená Heleno,
nemohu si pochopitelně být jista, co se přesně dělo. Tatínka jsem neměla možnost jako lékař vyšetřit a získat tak další podrobnosti o jeho zdravotním stavu. Moje odpověď tedy bude teoretická. Začala bych tím, že u takto nemocných pacientů je velmi důležité, aby – pokud si to nemocný a jeho blízcí přejí – měli všichni dostatek informací nejen konkrétně o nemoci, ale právě také o tom, kolik času má nemocný před sebou a jak se nemoc může vyvíjet, jaké jsou očekávané komplikace. Pacient ve fázi nemoci vašeho tatínka, který je opakovaně v průběhu krátké doby v nemocnici stále se stejným problémem (dušností), nepochybně vstupuje do posledního období svého života. Cílem péče již není vyléčení, ani zpomalení průběhu nemoci, protože to není medicínsky možné, ale cílem je dobrá léčba průvodních symptomů a snaha zabránit zbytečnému utrpení. Z vašeho popisu se tedy domnívám, že koncem července se tatínkův zdravotní stav právě takto překlopil, s čímž se změnily i cíle péče. Za důležité toto vysvětlení považuji proto, že úmrtí tatínka v bezvědomí popisujete jako náhlé. Pro mě, s popisem, který mám od vás k dispozici, bylo tatínkovo úmrtí zcela přirozeným a očekávatelným vyústěním nevyléčitelného, pokročilého onemocnění.
Ptáte se, zda dušnost mohla být způsobena trombózou (sraženinou) a následnou embolií (vmetkem) sraženiny do plic. Jde jistě o nejpravděpodobnější vysvětlení. Sraženina se může opakovaně drolit a po malých částech ucpávat plicní cévy, což vyvolá právě obraz dušnosti. Většinou se přidávají další faktory jako hromadění vody v pohrudniční dutině, útlak zdravé plicní tkáně nádorem, proměnlivý otok průdušek, ucpávání i mízních cév a u dušnosti také vždy úzkost, která celý stav zhoršuje. Pokud tyto komplikace nelze řešit příčinně – tedy vyléčit nádor, odstranit sraženinu, zamezit tvorbě výpotku – pak skutečně jedinou možnou cestou, jak nemocnému ulevit, je podávat léky, které snižují dušnost. A pokud to nestačí, nemocný má stále závažné příznaky typu dušnosti, tak po domluvě s ním i jeho blízkými podáváme i léky, které sníží vědomí nemocného tak, aby své utrpení nevnímal. Je pravděpodobné, že ztráta vědomí byla opět kombinací několika faktorů – především nedostatečného okysličení mozku při dušnosti a také podáváním léků s cílem dušnost zmírnit. Domnívám se tedy, že úmrtí nastalo v důsledku pokročilého nádorového onemocnění plic s komplikacemi typu plicní embolie, nedostatečného prokrvení tkání a zástavou srdce. Kdyby tatínek nedostal morfin a lék na spaní, je více než pravděpodobné, že by se dusil za plného vědomí až do úmrtí. Někdy máme sklon zaměnit příčinu a následek – příčinou tatínkova úmrtí byl zhoubný nádor a jeho komplikace. Morfin dostal proto, že nádor a s ním spojené komplikace vedly k dramatickým příznakům.
To, že jste u tatínka celou dobu byla a neopustila jej, bylo to nejdůležitější, co jste pro něj mohla udělat. Jeho nemoc byla tak pokročilá, že nebylo možné udělat nic pro záchranu jeho života. To, že mohl být doma v přítomnosti milujících blízkých ale rozhodně ulehčilo jeho odchod.
Snad jsem na základě vašeho emailu srozumitelně popsala možné okolnosti tatínkova úmrtí. Přeji vám, ať časem převáží hlavně hezké vzpomínky na tatínka.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová