Co mám dělat, aby mě neodmítal přítel, kterému diagnostikovali rakovinu, jak mu mohu pomoci a nebýt mu přítěží?

Vážená Majko,

to také není vůbec nic jednoduchého, je to bolestný a ne zrovna krátký  proces. Určitě lze ale říct, že obecně je člověku vždy lépe, když na těžkost a bolest není sám.

Píšete, že nevíte, co máte dělat a jak se rozhodnout, protože Váš přítel Vás vlastně odhání – chtěl by, abyste byla znovu šťastná a znovu se smála. Jistě i on tuší, že to nefunguje tak jednoduše. Tím, že byste od něj odešla, by se Vám patrně neulevilo a do smíchu by Vám zrovna nebylo.

Sama píšete, že máte pocit, že byste měla zůstat, ale že nechcete být přítěží.

Myslím, že „přítěží“ je právě přítelova nemoc – a patrně i jeho ohledy k Vám, a možná i stud a lítost nad tím, jak se teď před Vámi mění a jak těžce prožívá to, co ho v životě potkalo v podobě vážné nemoci.

Co je jistě důležité, je respektovat jeho potřeby i způsob prožívání – někdo se v takové situaci víc stáhne do sebe, tolik nekomunikuje, ale pro většinu lidí je přece jenom blízkost a starost druhého člověka podporou a leckdy i motivací k tomu, aby člověk nerezignoval a s nemocí bojoval, nebo i lépe snášel její průběh.

Myslím, že Váš přítel Vás chce ochránit a chce možná spíš svým odmítáním říct, abyste nepovažovala za svou povinnost starat se o něho a zůstávat s ním. Troufnu si i předpokládat, že by si ve skrytu duše velmi přál, abyste zůstala, ale nechce to otevřeně říct.

To je v této chvíli víc na Vás – právě otevřeně říct, že s ním zůstat chcete, a jeho nabídky k tomu, abyste ho opustila, poslouchat nechcete. Alespoň tak soudím z Vašeho postoje a pocitů, o kterých píšete. Pokud to tak opravdu je a Vy s ním zůstat chcete a cítíte to jako správné, udělejte to – a spíš se zaměřte na konkrétní malé kroky, kterými můžete jemu i sobě pomoci zvládat těžké období, ve kterém spolu jste. 

Potřebujete teď sebrat sílu a kuráž – a pokud by Vám k tomu mohl pomoci rozhovor s psychoterapeutem, vyhledejte ho – mohl by být užitečný jak pro Vás, tak pro Vašeho přítele.

V každém případě nezapomínejte prosím na péči o sebe,  potřebujete totiž ještě zázemí i pro sebe - kamarádku, přátele, někoho dalšího, s kým můžete o tom, co prožíváte, mluvit – kde můžete nabrat síly, povolit napětí, bolest a strach. I to může pomoci jak Vám, tak i Vašemu příteli.

Moc na Vás a Vašeho přítele myslím a držím Vám palce. 

Ilona Peňásová