Bylo možné zabránit náhlému úmrtí?

Dne 10.5.07 mi zemřel otec a nemohu se vyrovnat s jeho náhlým odchodem. Dne 4.5. si začal stěžovat na špatné dýchání, zavolaná záchranná služba ho převezla do nemocnice (do sanitky došel otec sám) ten den s námi hovořil a jedl vše. Lékař nám sdělil že má otec v těle vodu, vyloučil plicní embolii a infarkt. Na návštěvu jsme přijeli až třetí den, otec byl přivázaný za ruce k posteli, prý utíkal a všimla jsem si ten den velkého poklesu tlaku. Pan doktor mi dost nepřijemným způsobem vysvětlil že nejsou pečovatelská služba a že si ho můžeme vzít domů a že má možnost "šáhnout" i k jiným prostředkům jako jsou uklidňující léky(oddělení JIP). Následující den otec už jen ležel a hodně spal, jeho pohyby rukou byly hodně malátné. Lékař mi sdělil o vyšetření na ECHU s činností srdce 10-15% a jeho vážném stavu. Od dalšího dne dostával 3x denně tzv kapačku, udajně mu selhaly ledviny ale ty pak zase začaly pracovat, otec nejedl, nepil a spal neuvěřitelně těžkým spánkem. Otcům zdravotní stav nebyl nejlepší bylo mu 77 let a prodělal infarkt v roce 1984, operaci trojnásobnému baypassu 2000 a vloni mu byla zjištěna ateroskleroza mozku. Prosim o radu zda-li dle mého popisu nebyla alespoň malá naděje na uzdravení a zda-li přístup k léčbě trochu zmateného pacienta byl správný, zda-li uvázáním nedošlo ke stressu a následným podáním uklidňujících prášků nedošlo k celkovému zhoršení stavu. Nemohu pochopit jak paciet který do nemocnice pomalu dojde sám, mluví, dobře jí, za 6 dní zemře.