Budu se starat o umírajícího otce. Je možné podání krevních transfuzí i doma?

Jste sama zdravotní sestra a budete se starat o umírajícího otce, který má karcinom močového měchýře a kostní metastázy. Ptáte se, jestli je možné podání krevních derivátů i doma.

Dobrý den,
Váš tatínek má karcinom močového měchýře s generalizací do skeletu, nyní je hospitalizovaný, a protože průběžně krvácí do močových cest, dostává opakovaně krevní deriváty. Chystáte se vzít si tatínka do domácí péče s podporou mobilního hospice a ptáte se, zda je podávání transfuzí možné i doma.

Bohužel pokud vím, většina mobilních hospiců podávání transfuzí v domácím prostředí běžně neprovádí, je to totiž poměrně časově i logisticky náročné. Je třeba zajistit žilní přístup, udělat odběry, poté když jsou erymasy připravené dojet pro ně do nemocnice a přivézt je za dodržení všech podmínek skladování a přepravy nemocnému. Poté u provedení křížového testu a zahájení transfuze musí být přítomen lékař, sestra hospice potom musí zůstat u nemocného po celou dobu podávání krevního derivátu a lékař musí být schopen dorazit v krátkém čase, kdyby nastala nějaká závažnější komplikace.

Je tedy třeba se domluvit s konkrétním poskytovatelem mobilní specializované paliativní péče, zda má s podáváním transfuzí v domácím prostředí zkušenost a zda na takovou akci bude mít kapacitu. V naprosté většině případů je postup takový, že podávání transfuzí probíhá v nemocnici, dokud je pacient rozumně schopen transportu a dokud profit z podání krevních derivátů převažuje nad zátěží spojenou s přepravou. Většinou se tedy již v paliativní péči transfuze nepodávají nemocným, kteří jsou zcela upoutáni na lůžko.

Je to nejen proto, že je to náročné, ale i z toho důvodu, že cílem paliativní péče je především úleva od symptomů, které nemocného trápí, nikoliv prodlužování života za každou cenu. Chodícího pacienta často těžká anemie obtěžuje dušností a velkou únavou a podání transfuze může tyto obtíže zmírnit a zlepšit tak jeho kvalitu života. U nemocného, který je v závěru života, ležící, většinu času klidně pospává, již podání transfuze žádný pozitivní efekt nepřinese, naopak mu můžeme dušnost zhoršit při objemovém přetížení.

Takže rozhodování o podání či nepodání transfuzí je někdy poměrně těžké a je potřeba vše dobře zvážit a také se domluvit s nemocným, zda mu cesta do nemocnice k podání transfuze ještě dává smysl nebo ne. Pokud je tatínek ve stavu, kdy by podávání krevních derivátů ještě bylo v plánu, potom by bylo zavedení dlouhodobého žilního vstupu typu PICC s výhodou, jinak to není třeba, symptomová léčba v domácím prostředí je běžně podávána podkožní kanylou, pokud již nemocný nezvládne polykat.

Myslím na Vás a přeji, abyste péči o tatínka doma dobře zvládla a abyste společný čas prožili nejlépe, jak za daných okolností lze.
 

S úctou

Kateřina Menčíková