Babičce našli nádor v prsu den po úmrtí tety na rakovinu. Mám úzkosti a noční můry. Co s tím?

Odpověď na dotaz ze dne 16. dubna 2019 zobrazit původní dotaz
Dobry den,v říjnu 2018 mě zemřela teta na rakovinu bojovala s ni 12let,poté moji babičce byl zjištěn nádor v prsu -68let(den po smrti tety) vše bude doufejme v poradku,jezdí na ozařování a dolecujouj ji léky.. nevím jak to přesně popsat... snad každý druhy den před spaním musím myslet co kdyby se s babi něco stalo,co bude až nebude .. je to blbé ale tohle se mi hlavou honí čím dal častěji.. Časté mam také noční můry ze mi mamka vola ze se s babi něco stalo.. a než se z toho snu dostanu tak se mi zda další noční můra. Sny jsou pro mě těžké,protože babička nás od mala s myma rodičema vychovala a byla pro mě jako druhá mamka,když mamina byla v práci. Na noční můry trpím často,také trpím na úzkosti - z ničeho nic špatná nálada,z ničeho nic vztek,breceni a tímhle trpím cca 2-3roky. Měla bych si zajít k psychologovi nebo to časem vše otupi Dekuji Luci 19let.
Lucie

Dobrý den,

na základě jednoho e-mailu je asi nevhodné posuzovat, jestli Vaše emoční propady časem přestanou nebo ne. Obrátit se na psychologa může být pro Vás dobré, je pravděpodobné, že by Vám třeba byl užitečný jako opora, než se v těžkostech kolem Vás a ve Vás zorientujete. Ne proto, že byste byla nějak nenormální, ale protože by Vám mohl pomoci zvládnout to, co se teď děje, ať už je to reakce na těžké onemocnění a úmrtí v rodině, dozvuky dospívání nebo zvýrazněná úzkost. Je docela možné, že se Vás týká kombinace těchto faktorů a určitě je na místě hledat podporu k tomu, abyste tímto obtížným obdobím dobře prošla.

Vzhledem k tomu, že jste se nedávno setkala se smrtí tety a babička má závažné onemocnění, nepřipadá mi divné, že se zabýváte úvahami o smrti babičky a že máte strach. Rozumím tomu, že se bojíte ztráty tak blízkého člověka a smrt i nemoc takovou možnost ztráty připomínají. Je normální přemýšlet o tom, že blízcí lidé mohou zemřít a že se jednou budeme muset bez nich obejít. To, co je ve Vašem případě těžké, je velké množství úzkostí. Možná byste se mohla začít opatrně zabývat úvahami, jak byste opravdu mohla život se ztrátou zvládnout, kdo nebo co by Vám s tím mohlo pomoci a případně i mluvit s blízkými (třeba s rodiči) o tom, čeho se bojíte a co potřebujete k tomu, abyste se mohla o sebe dobře postarat.

Nebojte se vyhledat podporu či pomoc, ať mezi příbuznými a přáteli nebo u odborníka. Žít v úzkostech je velmi nepříjemné a často to odebírá člověku odvahu a sílu žít život s jeho radostmi i úskalími.

Zuzana Vondřichová