Babičce je 86 let a má rakovinu slinivky, což jí tajíme. Kolik má času a jak jí můžeme ulehčit zbývající čas?

Dobrý den, paní Petro.

Co se týká odhadu časové prognózy, mohu Vám jen obecně napsat, že většina pacientů s touto diagnózou umírá do jednoho roku. Záleží na možnostech léčby, které vycházejí z pokročilosti onemocnění a celkového stavu nemocného. Léčba karcinomu slinivky je velmi obtížná, chirurgické odstranění nádoru, které má nejlepší efekt na délku přežití, je možné jen v počátečním stádiu, kdy je nádor lokalizovaný a neprorůstá do okolních orgánů, ani nemetastázuje. Pokud není možné chirurgické odstranění, dá se rychlost postupu nádoru ovlivnit chemoterapií či radioterapií. Cílem však už není vyléčení, ale odklad zhoršení stavu a udržení co nejdelší doby kvalitního života. Což se daří maximálně o 1-2 měsíce oproti pacientům bez léčby. Proto je podmínkou této takzvané paliativní terapie, aby nemocnému nezpůsobovala větší potíže, než nemoc samotná.

Vy můžete babičce nejvíce pomoci, když k ní budete zcela otevření a upřímní. Zajištění fyzického komfortu a potlačení bolesti či jiných potíží je úkolem lékařů. Vaše role je však neméně důležitá. Je ale možná pouze v případě, když nebude mezi Vámi a babičkou žádná překážka, přes kterou k Vám nedolehne to, co skutečně potřebuje. Tou překážkou se může stát právě zatajování informací či předstírání a dávání falešných nadějí. Samozřejmě každý člověk je jiný a ne všichni si přejí znát o svém stavu pravdu. Ale naprostá většina nemocných pravdivé informace potřebuje, aby si mohli uspořádat svůj čas podle svých potřeb a hodnot. Pokud babička ještě není plně informována, bylo by jistě vhodné, zeptat jí, jestli si přeje vědět víc o své nemoci, o její závažnosti. Těžce nemocní lidé dokážou velmi dobře vycítit, že jim ubývají síly a moc jim pomůže, když rozumí tomu, proč. Nejistota a rozpor mezi tím, co cítí a tím, co jim je sdělováno, je tlačí do izolace a pocitu osamělosti. Je pro ně velmi těžké, když o svých pocitech a velmi často obavách či strachu nemají s kým mluvit. To se stává, když se rodina v dobré vůli snaží uchránit nemocného před pravdou a vyhýbají se tématům nevyléčitelnosti či blízké smrti, snaží se nemocného přesvědčovat, že se jeho stav zlepší a znovu se postaví na nohy, i když on cítí, že na to sílu nemá. Největší oporou pro Vaši babičku tedy bude, když jí budete pozorně naslouchat, pravdivě jí odpovídat na její otázky, vyslechnete její obavy a přání a hlavně budete respektovat to, co může, co dokáže, na co má sílu, ale i co již nezvládá a co ji vyčerpává. Je to mnoho drobností, kterými jí můžete velmi ulevit. Nebojte se i vy projevit smutek či starost zároveň s ujištěním, že společně toho unesete víc než každý zvlášť. Nebraňte se slzám jejím ani svým. Smutek k životu patří, obzvlášť k jeho konci. Někdo své těžkosti chce nést sám a nechce zatěžovat své blízké, pro někoho je ale velkou úlevou, když se může svěřit a své bolesti sdílet, aniž by musely být hned vyřešeny.

Takže, když se ptáte, jak vy můžete babičce usnadnit zbytek života, tak jedině upřímností, otevřeností, nasloucháním a respektováním jejích přání, pocitů, představ a možností. Pokud bude mít babička fyzické potíže, budete se muset obrátit na lékaře. Kdyby si přála péči v nemocnici, tak se můžete obrátit na některý z lůžkových hospiců. Pokud by si babička přála být doma a bylo by ve vašich silách ji poskytnout potřebné podmínky, tak se můžete obrátit na mobilní hospic ve vašem regionu. Zdravotní tým se postará o léčbu příznaků 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, sociální tým Vám poradí na jaké dávky či jakou pomoc máte nárok, psycholog či terapeut může pomoct vám i babičce, jak situaci nést a nevyčerpat se a pokud by babička nebo někdo z rodiny potřeboval duchovní péči, i ta je v hospicích dostupná.

Držím vám moc palce, ať máte dost sil být pro babičku oporou a vy sami se nevyčerpáte.

MUDr. Katarína Vlčková