Kateřina
  (kontaktovat autora příběhu)
10. března 2025
Truchlení

zůstala jsem zcela sama na světě

Dobrý den, již jsem tu myslím napsala svůj příběh... Je mi 53 let a zůstala jsem úplně sama na světě.... Můj otec byl surově zavražděn když se vracel z pošty s důchodem domů: Vrah ho sledoval až k nám domů a tam pak sjel s ním výtahem do sklepa, kde ho pěstmi utloukl k smrti, holí mu vypíchl oko a sebral mu důchod a utekl... No otec to peklo přežil a tak jsem za ním chodila na ARO tři měsíce, než svým zraněním podlehl... No a pak jsem se zhroutila a byla několik let doma ... No nyní jsem v plném ID a to jsem netušila, že to nejhorší mně ještě čeká...V prosinci před lety pak zemřela má maminka a já zůstala úplně sama... Příbuzní mi sice pomohli, ale nestýkáme se a pro ně jsem jen ta příbuzná, které jednou za rok napíší, jak se má...No takže po maminčině smrti mně majitel vystěhoval z bytu a já neměla kam jít... a začalo peklo...Tak jsem si musela vzít půjčky, abych zaplatila kauci, a poplatky realitce atd... No jediný, kdo mi pomohl, byla má maďarská teta, která mi poslala celkem dost peněz až do doby, kdy jsem si našla malou garsonku a tak nějak v ní přežívám... Samozřejmě že vánoce neslavím, nemám s kým, a já je miluji, takže se buď opiji a pak brečím, a nebo brečím celou dobu...No na dovolenou nejezdím, není kam a také nemám peníze... Nemám peníze ani na to, koupit si něco na sebe... No jsem krásná žena a samozřejmě jsem měla nějaké přítele, ale nic moc.... Co by jste dělali vy v mé situaci? Katka

7 lidí vyjádřilo účast.
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
3. září 2025
Dobrý den, chodíte sem ještě? Já jsem taky úplně sama na světě a to úplně bez kontaktu s lidma a vážně nemocná dlouhodobě a jen zavřená sama doma...😥😥😥 Vánoce i narozeniny taky buď brečím nebo spím a dělám, že žádný nejsou, protože já žádný nemám... Často třeba jsem i bez jídla o suché rejži, natož nějaká výzdoba, stromeček, cukroví prostě nic... Prostě mám celý život jen strašný osudový rány a tohle je výsledek. Chtěla bych eutanázii, samozřejmě, ale v týhle nemožný zemi nutí i vážně nemocné lidi, co jim nemoci(u mě několik) seberou celý život s jen neskutečně trpí jako zvířata, nutí živořit a trápit se dál a dál. A nebo se zabíjet sami, což každý člověk nezvládne a většina se tím jen víc zmrzačí (prý 19 lidi z 20ti), protože to není tak jednoduché... A ještě když se jednou za mnoho let odhodlám někomu svěřit, tak buď tomu cizí lidi nevěří a nebo v tu ránu zmizí. No a já nikoho na světě kvůli tomu svému osudu ani neznám, takže všichni lidi jsou cizí... A poslední člověk se mi dokonce vysmál za to vše, že mi vážné nemoci vzaly celý život, i lidi a ještě osud mi vzal i rodinu.. A zvyšoval si na mě sebevědomí, jak největší ubožák na světě. Taková nelidská zrůda. (Navíc to byl někdo, komu jsem se snažila aspoň na dálku pomoct, protože měl taky nějaký trápení, tak mi ho bylo líto, i když on si to dělá sám... Prostě pro dobrotu na žebrotu). Takže už ani nemám tendence s někým vstupovat do komunikace, když vidím, jak to lidi nechápou, nevěří, je jim to jedno a nebo jsou přímo odporně zlý... Samozřejmě se mi z té izolace zdravotní stav jen mnohonásobně zhoršil, takže je to takový začarovaný kruh :(