Zůstala jsem sama
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíVěrka
Konečně jsem našla přítele a následně velkou lásku. V 62 letech jsem jej poznala a připadlo nám, že se známe odjakživa. Začali jsem jezdit na Oslavku a Jihlavku a cestovat. Prostě jsem poznala nejlepšího chlapa na světě. Za dva roky začal bolet "zub" a paní doktorka léčila a léčila až za půl roku jiný doktor udělal snímek a zjistil rakovinu již v lymfě. Operace již nešla. Dva a půl roku jsme bojovali. Vzala jsem ho k sobě, abych s ním mohla být a ošetřovat ho a nechala jsem zaměstnání. Byli jsme neustále spolu. Pečovala jsem o něj ze všech sil. Nakonec jsme museli na poslední týden spolu do hospice. Před vánocemi mi umřel. Je to šílené. Samota a ta bolest ze stesku a proplakané noci. Nedaří se mi to ustát, ale vím, že musím. Nikdy bych nevěřila, že to tak bolí. Když žil, měli jsme spoustu přátel, ale nyní samota.
MARTA
Také jsem zůstala sama bez manžela a nevím co s tím,jak to ustát. Jsou to skoro 2 roky stále to bolí a jsem smutná. Manžel byl hodný a moc jsme si rozuměli. Zatím nemám odvahu ani vůli žít plnohodnotný život.
Pavla
Paní Věrko, znám to. Manžel zemřel před dvěma roky, měli jsme společné známé a nevím o nich. Mám pocit, že se mi vyhýbají, když k nim zajedu, neví o čem se bavit. Mám plno jiných aktivit, abych se nezbláznila a nové známé, ale i nyní to pořád bolí. Manžel zemřel doma a ted se mi to znovu vrací, jako bych si přehrávala film, co jsem neudělala, co jsem neměla, co jsem řekla. V lednu zemřel, tak je to těžké. Držte se . Já si s ním povídám, prosím ho o pomoc a tím se mi trošku uleví, ale ten první rok ani nevím, jak jsem zvládla Pavla
