Ztrata milovane osoby

Jak se vyporadat s tim,ze milovana osoba uz neni a nikdy nebude.Mam s tim obrovsky problem.Muj zivot,uz neni jako drive.Na to asi neni odpoved.

Reagujte na tento příběh 21 reakcí

Vložit vlastní příběh

Sezamové semínko Mladé matce zemřel jediný syn. Ve svém žalu nosila mrtvé dítě od sousedů k sousedům a žádala je o lék. Lidé ji měli za pomatenou. Po dlouhé době potkala muže, který na její žádost odpověděl: "Nemohu ti dát lék pro tvé dítě, ale znám lékaře, který jej má." A poslal ji za Buddhou. Odebrala se za ním a poprosila: "Pane, dej mi lék, který vyléčí mého chlapce." Buddha řekl: "Přines mi hrst sezamových semínek." Žena mu to s radostí slíbila, ale on dodal: "Musí však být z domu, kde nikomu nezemřelo dítě, manžel, manželka, rodiče, prarodiče či přátelé." Ubohá žena chodila od domu k domu. Lidem jí bylo líto a říkali: "Zde je sezamové semínko, vezmi si je." Když se poté zeptala, jestli v jejich rodině nikdy nikdo nezemřel, odpovídali jí: "Živých je málo, ale mrtvých mnoho." Nebylo domu, kde by nezemřel někdo milovaný. Žena se unavila a propadla beznaději. Posadila se na kraji cesty a hleděla do temnoty noci. Uvažovala o osudu lidí, jak jejich životy zablesknou a vyhasnou. Pomyslela si: "Jak jsem sobecká ve svém zármutku. Smrt je společná všem!" Zanechala lpění na svém dítěti, pohřbila jeho tělo v lese a vrátila se k Buddhovi. Buddha pravil: "Život smrtelníků v tomto světě je krátký a plný bolesti. Neboť není způsob, jak by se ti, kdo se narodili, mohli vyhnout smrti. Po stáří přichází smrt - taková je povaha živých bytostí. Tak jako hrozí zralým plodům pád, jsou ti, kdo se narodili, v neustálém nebezpečí smrti. Život smrtelníků připomíná hrnčířem vyrobené hliněné nádoby, které jsou nakonec rozbity. Mladí i dospělí, hloupí i moudří, všichni jsou v moci smrti, všichni jí podléhají. Z těch, kdo podlehli smrti a opouštějí zdejší život, otec nemůže zachránit syna, ani příbuzný své příbuzné. Když příbuzní přihlížejí a hluboce naříkají, je jeden smrtelník za druhým odsud odnášen, jako vůl vedený na porážku. Svět je postižen smrtí a úpadkem, proto moudří netruchlí, neboť znají jeho zákonitosti. Ať si lidé myslí o budoucnosti cokoliv, je poté často jiná a jejich zklamání je velké. Tak to na světě chodí. Ani nářkem ani rmoucením nikdo nezíská klid mysli, právě naopak, jeho bolest bude tím větší a tělo bude trpět. Onemocní, ale mrtvým svým nářkem život nevrátí. Lidé odcházejí a jejich osud po smrti závisí na jejich skutcích, i když člověk žije sto či více let, bude nakonec oddělen od svých příbuzných a života v tomto světě. Ten, kdo hledá mír, by se měl zbavit šípu v podobě nářku, stesku a zármutku. Když se uklidní, dosáhne klidu mysli. Ten, kdo překonal veškerý zármutek, bude požehnaný."