Život po smrti je ta největší jistota kterou vnímám

Truchlení a vyrovnávání se se smrtíPdzv
Naše země se skládá ze dvou částí. Z části hmotné což je hmotný život na této zemi dole a z části nehmotné což je život na této zemi nahoře . Můžeme si to ověřit i zrakem či dotykem či sluchem..vše na této zemi hmotné můžeme uchopit a také vidíme . Tráva ,stromy ,zem po které chodíme ,naše tělo , dotyky ...svět nahoře rovněž vidíme ovšem je zcela nehmotný . Oblaka, duha , měsíc, slunce (vědcům opravdu nevěřím a řídím se vlastní intuici a vlastním instinktem a hlavně zrakem) . My jakožto lidé jsme stvořeni přesně tak jako samotná země.. naše tělo je hmotné ale to co je v nás uvnitř to nejdůležitější,to nejkrehci a nejzákladnější..je právě naše duše ,nálada ,pocity , emoce a to nám ovlivňuje právě samotný měsíc... Jakmile se jednou naruší naše psychika,mnohdy již těžko lidé dosáhnou totožného života jako předtím ,toho naprosto spokojeneho bez duševních poruch či nemoci protože se hodně lidí uchýlí k práškum což je chemie a to z nás za čas vytvoří chodící bezemocní roboty...tudíž tedy naše tělo vidíme a můžeme si na něj sáhnout také , duši , emoce atd nevidíme a přitom je to to nejzásadnější v nás. Jen to co cítíme nikdy v životě nikomu nedokážeme ani popsat přesně..i ta slovní zásoba a vyjadřovací schopnosti jsou na tohle velmi chatrná a nedostačující, prázdná..to je ten důvod proč si často lidé i nerozumí zcela. Nejvíce pravdy je v pohádkách . Strach je skutečně jen iluze a lidé kdyby znali pravdu , nikdy by se smrtí už nebáli..smrt totiž neexistuje, je jen iluzí..energie čili láska žije navždy . Po tzv.smrti se každý setká se všemi které miloval a už zde nejsou . Mrtví se dorozumívaji telepatií, tím samym způsobem nám zasíláji i intuitivní schopnosti (vědění bez důkazů ) či instinkt. Kolikrát víme dopředu že něco třeba nemáme dělat nebo že někam nemáme jezdit.. to jsou právě ty vzkazy od našich blízkých . Po smrti se rovněž každý z nás setká i s Bohem. Přemýšlel někdy někdo nad tím co jsou to hvězdy ? Já jsem přesvědčena,že to vím.Jsou to zemřelé duše našich blízkých předků ..a ta nejjasnější která nejdřiv vychází na obloze a nejpozději odchází nad ránem je právě samotný Bůh. Hvězdy jsou duše, světelné bytosti , andělé,říkejte tomu jak chcete. Vidíme je ale i ony jsou rovněž nehmotné.. je to věčně nehasnoucí světelná láska . Ptáte se co je to peklo po odchodu z tohoto hmotného světa? Jsou to velké výčitky svědomí. Duše když se osvobodi z tohoto "velmi zkaženého" těla,teprve pak budeme mít možnost pocítit opravdové city a emoce .. hřejivou nekonečnou lasku ale v tom případě i bol a to jsou např ty výčitky. A proč jsou ? Když si sáhneme na srdce ,kdo z nás nikdy nikomu koho milujeme i koho nemilujeme , neublížil? Ubližujeme si zde navzájem a často i nevědomky ,oplacime si,mstime se .. Po smrti vše každému dojde co činil špatně a někdy je to běh na dlouhou trať..lidé se spojují s těmi kteří zde ještě jsou všemi možnými i nemožnými zpusoby a snaží se omluvit , vcházejí jim do snů a potřebují cítit odpuštěni a láskyplnou stabilitu od těch právě, na kterých jim nejvíce záleží.Naše tělo nám brání prožít zde skutečné emoce a city,lidé jsou proti sobě a ubližují si navzájem. Až každý pochopí a pozná pravdu, zůstává jen láska a dobro ..žádná lest, závist,pohrdání , věčné odpouštěni . Poslechněte si.pisen od Karla Gotta srdce nehasnou anebo od Stypky o létání či od Mirai píseň pro Stypku který již zemřel litej.. ti zpěváci ví o čem zpívají a jen prostřednictvím hudby je možné lidem sdělovat pravdu vesměs..pak už musíte číst mezi řádky a vnímat vlastní duši a myslet vlastní hlavou ..ale věřte za tu námahu to fakt stojí . Nežijte v negaci, nemějte strach, ten váš ochromuje a izoluje od skutečného vědomí,věřte,že každý má zde svůj čas i svůj úděl,osud, bůh moc dobře ví co dělá a proč konkrétně ještě vás nezavolal nahoru a proč některé vaše blízké už ano . Ještě tu máte svou práci a musite pomoct druhým. Jen to dobré zůstává...nad hlavou nám létají davy a máváním vás nelétavé zdraví ...je vždy jen jedna z cest tak nech se vést ....
dominik
Dobry den,co kdyz je smrt konec a nic uz neni.Nekdo veri nebo dokonce vi,ze po smrti neco je.Nekdo zase veri dokonce vi,ze nic neni. Pravdu se zivi podle me nikdy nedozvi.To je na te smrti nejhorsi.
Henrieta
Dominik, zajtra má pohreb tá kamarátkina sestra. To bude něco. Normálne sa tam chystám ísť, ale keď tam už budem zase sa mi pripomenie smrť mojej mamky a už roním slzy. Je to tak težké. Kamarátka vôbec nevie, čo bude robiť ďalej po smrti sestry. Ona ani nebýva v Bratislave, odsťahovala sa z domu už dávno. Možno sa po smrti svojej sestry vráti do Bratislavy, lebo sa bude musieť (alebo aspoň pomôcť) postarať o svoje 2 netere a takisto pomôcť jej manželovi. No je to hrozné. Oni to majú ťažké, nejsou finančne na tom tak dobre ako iní. Miesto kvetov a vencov na pohreb si pýtajú peniaze na pomník pre sestru. Aj pohreb stojí veľa peňazí a pomníky tiež. Už tie tŕpnem, lebo môj otec má tiež 72 rokov, neviem si predstaviť keď tu nebude. Držte sa všetci, ktorí ste prišli o milovaných. Henrieta
Ikonka bubliny

Prožíváte těžkou životní situaci? Chcete jí s někým sdílet?

Prostor diskusního fóra je otevřený všem, kdo chtějí sdílet své myšlenky, pocity a zkušenosti spojené s vážnou nemocí, umíráním, smrtí a truchlením. Můžete zde najít porozumění, podporu i možnost setkat se s lidmi, kteří řeší podobné situace.

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843