Život plný Bolesti.

Nevím upřímně ani jak mám začít tenhle příběh., je toho strašně moc co bych tady mohl napsat. Začnu asi tím, kdy jsem začal pociťovat mé problémy co se týče snášenlivosti mého života. Nenarodil jsem se do šťastné a veselé rodiny, hold jsem neměl to štěstí, a vím že je tohle jedna z příčin mého nynějšího stavu. Můj otec je Alkoholik který bil mou Matky když byl v tlaku, a ta mu to občas vrátila,. Já jsem ve svých 11-12 nemohl nic moc dělat, nikomu jsem se nemohl svěřit, nejspíš jsem se bál že bych dostal Mámu do ještě větších problémů, stres který jsem v tom věku prožíval, jsem řešil jídlem., a Počítačovými hry, které mé dostaly do jiného světa kde jsem se cítil "svobodný" Na základní škole se mi dostávala šikana (slovní) co se týče mé váhy, né od mých spolužáků, ale od jiných žáků z jiných tříd, začal jsem tyto narážky odbíjet Sarkazmem a Ironií, a dokázal jsem ty zm*tky zesměšnit docela dost velkým stylem tak, že se jim pak smáli vlastní spolužáci. Díky tomuhle, jsem se stal Introvert,. nemám rád lidi, protože máme za záliby dělat zle, pro dobro vlastní.. Doma to nebylo nikdy jednoduché, vlastní Matka mi nevěnovala pozornost, Bratr mě "Bratrsky" šikanoval,.. prostě.. když se mu něco po**alo, Facka přiletěla mě.. Hold jak se bránit ve věku 10-15 let když je bratr o 10 let starší.. Otce jsme v mých 15 vyhodili z rodinného domu, a v domě jsem byl pouze já, bratr a Matka. Přátel jsem neměl moc, ale s pár jsem se bavil, a chodíval občas ven, ale byl jsem spíš 5té kolo u vozu, a ozvali se mi zřídka, už v té době jsem měl problémy se sebevědomím a nebavil mě život, smůla se mi lepila..a ehh.. lepí do dnes na paty,.. Myšlenky na sebevraždu od 14ti letech do dnešních dnů kdy mi je (22 let) mě stále neopustili, ale... nedokážu to, držel jsem si nabitou zbraň u hlavy uprostřed lesa.. nedokázal jsem zmáčknout spoušť., hrst prášků jsem nedokázal polknout,.. Pokus o sebevraždu jako skočením pod Kamion, nebo z vysokého Panelového domu jsem v plánu nikdy neměl, je tam minimální % že bych tento pokus přežil.- a dopadl ještě hůř,.. Každý den je pro mě neskutečná bolest, můj mozek myslím na 1000 myšlenek najednou a... 80% nejsou zrovna pozitivní..- Proto jsem se rozhodl navštívit Psychologa, a následně Psychiatra, nikdy jsem tomu nevěřil a snažil se tomu vyhnout, ale řekl jsem si, když mi nepomůže nikdo z mého okolí, oni by snad mohli,. po pár sezením mi paní Psycholožka oznámila, že by mi ráda dala test IQ, nevěděl jsem jestli to mám brát že jsem hloupý nebo podobně (ve školách jsem byl průměrný až lehce podprůměrný) řekla mi, že j přijdu zajímavý a ráda by viděla můj výsledek, po 4 hodinovém testu mi řekla že za týden mám přijít znova,.- Úplně jsem cítil jak budu mít Průměrné až podprůměrné IQ a že se tam ani neodhodlám.. za další týden jsem dorazil.. a Paní Psycholožka se na mě upřeně podívala a řekla,.. Můj výsledek IQ vycházel na 147 ( není to žádný FLEX) sám jsem tomu nevěřil., řekla mi že můj mozek pracuje o nějaké to zdravé kolečko navíc, proto jsem i tak kreativní,. Stále mi ale nedokázala pomoct v mém pocity Méně cennosti. měl jsem všeho všudy 2 pořádné vztahy, nikdy to nevyšlo ideálně, ale vždy se rozchod držel v dobrém smyslu, a nebylo zapotřebí nějakých hádek. Dnes jsem sám, před odchodem do práce, nebo mezi lidi nastavím mé další 2 tváře.. a dělám že je vše ok:.. Ale myšlenkám n sebevraždu nikdy asi neuniknu, myslel jsem si že potřebuju k sobě někoho (Partnerku) která by mě přenesla myšlenky jinde, ale.,. hah..Myslíš si že by někdo chtěl kluka jako já? Plno štíhlý a vlasatý kluk, který od mala ještě zadrhává. na akcích rozesmívám lidi okolo mě, Dávám do tohoto temného světa trochu světla, finančně pomáhám dětem v dětských domovech, nebo zdravotně postižené, abych jim aspoň trochu zlepšil vyhlídky do budoucna.. Tento svět mě zničil,. Babička před smrtí mi řekla, že mám Křišťálové srdce, ale lidi ti ho zničí, a.. jo.. ano měla pravdu. Nevěřím ve štěstí.,. Neexistuje.. Nevěřím v lásku, protože jsem jí nikdy nezažil (hlavně né mateřskou) Nevěřím v lidi, Jsou to ty největší parazity na téhle planetě., ANO! neboj, nehážu všechny do jednoho pytle, najdou se tu i ti dobří.. ale je nás hrstka.. a vymíráme..umíráme. marně doufám že mi někdo podá pomocnou ruku, a vytáhne mě ze studny Temna,. ve svých 20ti let jsem si dal Hranici,. jestli se do mých 27let. což je za 5 let., nezmění nic nebo se v mém životě neobjeví "Láska" Musím to ukončit. Určitě se ptáš proč zrovna ve věku 27? Je to datum mého narození, a jsem hudebník, skládám Electro DnB. prostě EDM.. a chci do -Clubu 27) Jestli nevíš co to je, VyGoogli si to. Omlouvám se za toto velké HalaBala... Ale jak jsem již zmiňoval, má hlava pracuje jinak a nedokážu lépe organizovat své věty, myšlenky. Nejsem nejlepší člověk, i já jsem udělal spoustu chyb, ale tohle všechno jsem si určitě nezasloužil. Jestli se i ty cítíš podobně., jsme na stejné lodi a neboj, vím jak se cítíš. Z nejhoršího jsem se dostal, ale.. stále je pro mě SMRT... vstupenka do klidu. Děkuji ti za tvůj čas při čtení. Přeju pevné psychické nervy. Drž se <3
Vyjádřit účast
41 lidí vyjádřilo účast.