Zemřela mi sestřička
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíAnna
v roce 2011, mi zemřela sestra, je to jako včera, kdy zemřela a skoro denně pociťuji, jak mi děsně chybí, každou noc probrečím a tudíž skoro ani nespím, a přitom se před všemi přetvařuji že mi nic není, protože to nechci rozebírat, je snadnější tvářit se šťastně než všem říkat co se děje...
já
Naprosto ti rozumím, nikdo nemůže pochopit, co prožíváš, jen ten, co si tím prošel také. Mně zemřela moje milovaná mladší sestra a není večera, co bych neplakala, moc mi chybí, je to půl roku, ale stáe nechci uvěřit. Co chcete vyprávět všem okolo?Chápou, ale nerozumí... Zemřela mi v náručí, divím se, že jsem se ještě nezbláznila....
ivizzz
Jste si jistá, že je určitě lepší to v sobě potlačovat? Ten smutek je o polovinu lehčí, když nám ho pomůže někdo nést. Já mám také dny, kdy si potřebuji truchlit sama. Nechci mluvit, jen brečet a vzpomínat. Někdy je ale příjemné mít si o tom s kým promluvit, nemusí to být přátelé, pokud je nám to nepříjemné, ale třeba psycholog. Hlavně v sobě nic nedržet a propustit všechny fáze truchlení, i vztek, prostě cokoliv. I když to bude bolet vždy, postupně se bude vše zdát zase lehčí a nakonec Vás to přepadne jen občas, když se zasteskne...:/
ivizzz
Vaše ztráta mě samozřejmě mrzí, u sourozence to musí bolet hrozně.
