Zemrela mi maminka
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíIva
Letos v dubnu mi nahle a necekane zemrela maminka.Z nachlazeni se to rozjelo na oboustranny zapal plic a z nemocnice,kde byla tyden se uz nevratila! Byla to zena energicka,pracovita a mlada..zemrela tyden pred svymi 62 narozeninami.Misto oslavy,mela pohreb.Nedokazu se stim vyrovnat.Byly jsme jak siamsky dvojcata,denne spolu a kdyz jsme se nevidely tak min.jednou denne si volaly.Byla pro mne mamou,tatou,sestrou,kamaradkou i pritelkyni.Byla skvelou babickou pro mou dceru a fajnovou tchyni pro meho manzela.Ted bydlim v byte,kde mamka dvacet let zila,kazdy kousek,kazda vec ma tady nas spolecny pribeh.Nastehovali jsme se sem v breznu,protoze jsme prodali vlastni byt a koupili domek,ktery budeme jeste do pristiho jara rekonstruovat.Chvilema si rikam,ze to nemuze byt pravda,ale bohuzel je.Kazde rano,kdy se probudim si rikam,zas ta kruta realita.Nebude sedet v obyvaku.Jsem na praskach a nedokazu to stale prijmout.Ta bezmoc a uzkost je tak silna,ze jen diky praskum jsem schopna fungovat pro svou dceru.
Petra
Dobry den vsem, docetla jsem vaše pribehy a reakce a pripadam si jako by jste popisovaly muj zivot. Mamka mi zemrela pred trictvrte rokem na rakovinu, se kterou bojovala ze vsech sil do posledni chvile. Tri roky predtim mi na rakovinu zemrel i tata. Oba byli mladí, tata 47 a mamka 51. Uz rok jsem na antidepresivech a dochazim k psychologovi. Neni den kdy bych na ne nemyslela a neprala si zjistit, ze je to jen dalsi nocni mura. Boli to tak, ze casto nevim co s tim a co dal.Jedine co me drzi je muj syn a muz. Presto, ze se snazim uklidnovat myslenkami, ze jim je lip a ze se jednou uvidime, mi je stejne často bídně. Prala bych nam vsem, aby jsme to dokazaly prijmout a jit dal.
Petra
Dobry den vsem, docetla jsem vaše pribehy a reakce a pripadam si jako by jste popisovaly muj zivot. Mamka mi zemrela pred trictvrte rokem na rakovinu, se kterou bojovala ze vsech sil do posledni chvile. Tri roky predtim mi na rakovinu zemrel i tata. Oba byli mladí, tata 47 a mamka 51. Uz rok jsem na antidepresivech a dochazim k psychologovi. Neni den kdy bych na ne nemyslela a neprala si zjistit, ze je to jen dalsi nocni mura. Boli to tak, ze casto nevim co s tim a co dal.Jedine co me drzi je muj syn a muz. Presto, ze se snazim uklidnovat myslenkami, ze jim je lip a ze se jednou uvidime, mi je stejne často bídně. Prala bych nam vsem, aby jsme to dokazaly prijmout a jit dal.
Henka
Ivka, prajem úprimnú sústrasť. Mne zomrela mama pred 4 rokmi na rakovinu. Pomaly sa z toho dostávam, chce to veľa času kým sa bolesť otupí. Pol roka po jej smrti som užívala lieky na spanie, pretože som nevedela fungovať. Je to ako keby som zomrela s ňou. Akoby niečo vo mne umrelo. Postupne sa dá z toho dostať, ale ide to ťažko a dlho to trvá. Je to už iný život. Je to život bez nej. Viem, ale že mama by nechcela aby som bola smutná. Ako ju poznám, viem, že by chcela, aby som sa snažila a žila dobre aj ďalej. Chodila som aj k psychologičke. Je dobré sa podeliť o svoje pocity. Pomohli mi knihy a modlitby. Držte sa, chce to kopu času a dobrých ľudí okolo seba a žiť pre svoje dieťa, dieťa vám dá energiu a potrebuje vás. Myslím na vás a prajem veľa sily, aby ste všetko zvládli aj bez mamy. Vaša mamina by to tak chcela. Veľa šťastia. Henrieta.
Iva
Děkuju moc za podporu..ano psychologa i psychiatra navštěvuju taky a antidepresiva a prášky na úzkost či na spaní jsou mým denním pokrmem. Taky polovina ve mně zemřela. Možná někdy bude líp, ale už nikdy nebude tak jak to bylo, když tu byla máma. Už to je a bude jiný život a bez ní nemůže být lepší! Mám strašnou zlost, že mi ji vzal...a to jsem věřící :-(
