Vrátit se do bytu zemřelého člověka?
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíClare
Je to něco přes půl roku, co mi zemřela babička. S rodiči jsem nikdy příliš nevycházela a proto jsem za svůj domov vždy považovala její byt. Bylo to jediné místo, kde jsem se cítila opravdu doma. S jejím odchodem jsem tento domov ztratila. Pořád myslím na to jak by bylo krásné se tam vrátit... jenže mám pocit, že když tam půjdu a uvidím, že ona tam není, tak si definitivně potvrdím její smrt. Skoro každý večer když usínám, tak se vracím zase k ní a ona stojí ve dveřích...
Dolanna
Dovoluji se přidat do diskuze.
Každý jsme jiný.Zemřeli mi již 3 nejbližžší osoby.Já naopak potřebuju být v místech kde žili.Překonám první pocit nejistoty a strachu co bude až tam přijdu a oni tam, nebudou.Pokud jste se zemřelými žili ve společné domácnosti nastane to automaticky.Tak jak tomu u našich předků bývalo.
V dnešní době žijí naše babičky,dědové, mnohdy rodiče, jinde než my.A nastane ten problém.Kdy tam jít??
Já mám zase nyní problém v tom, že na ta místa jít nemůžu.Přítelova rodina uzamkla dům a dala mi najevo že tam už vlastně nemůžu pobývat.Vztahy byly do té doby než zemřel velmi dobré a dlouhodobé.
jana
Jsou to necelé 4 měs., co mi zemřela moje nejdražší maminka. Také mám strach z toho ,až jednou přijde ten čas a já budu muset podruhé od jejího odchodu její byt navštívit. Je to jedna z nejhorších věcí, protože jsem tam s ní (tatínka už nemám od 7 let) žila celý život a mám tam spoustu vzpomínek a nádherných zážitků s maminkou. Ani na to nechci pomyslet, vím, že až tam budu muset jít, celé utrpení z jejího odchodu se mi vrátí zase na začátek a dolehne na mě realita toho, že už tu se mnou NIKDY NEBUDE. To je to nejhorší pro člověka, který někoho tak moc miloval, jako já svou maminku.
