Veronika
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. června 2017
•
Truchlení

Vdova ve 33.

Dobrý den. Dnes je to přesně týden, co nás opustil milovaný manžel a tatínek. Konkrétně mne a syna Tomáška, kterému nejsou ani tři roky. Dva roky úspěšně bojoval s rakovinou mízních uzlin a kostní dřeně. Byl to velký bojovník, ničím se nenechal zastrašit. Bohužel nezabila ho rakovina, ale ,, pouhá" infekce. O to větší šok to pro nás je. S rakovinou se doktoři umí popřát. Tak proč je poráží infekce? Bylo to moc rychlé, nečekané. Po chemoterapii byl plný síly, dobré nálady, srandiček, laškování tak, jak to uměl jen on. Najednou z ničeho nic přišlo krvácení do plic, umělý spánek, smrt! Tak hrozně rychle, že jsme si nestihli ani promluvit,rozloučit se! Dá se tohle vůbec zvládnout?????
335 lidé vyjádřili účast.
6 reakcí Vložit vlastní příběh
Monika
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. července 2017
Mě zemřel před 10 dny partner v nezavinene autonehodě. Měla jsem jít na umělé oplodnění a dělali Barácek. Byl zdravý jako řípa.ted jsem jak kul v plote.jsem už tři dny zavřená doma a ohromují mě vzpomínky a i výčitky co mohlo být kdyby...je to nikdy nekončící noční mura
298 lidé vyjádřili účast.
Karel
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. června 2017
I kdyby nešlo, Vy musíte, už kvůli synovi. Držím palce!
256 lidé vyjádřili účast.
Veronika
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. června 2017
Vždyť já to vím...
230 lidé vyjádřili účast.
Jarka
•
25. června 2017
Dobrý den,
je to šest týdnů co jsem vdovou ve 49 letech. manžel odešel rychle nedostal šanci na léčbu.My jsme se také nestihli rozloučit. Mám v sobě spoustu otázek proč on,když bylo tolik plánů před náma.Děti máme sice už dospělé,ale manžel schází všem.
Těžko se to píše musíme jít dál i když mě osobě to v současné době připadá jako nemožný nedovedu nic dělat , soustředit se na nic.
Zbývá žít pro děti a čekat co čas přinese.
Držte se a musíme být silné.Zůstávají krásné vzpomínky.
344 lidé vyjádřili účast.
Hana Kop.
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. června 2017
Dobrý den,jsem ve stejné situaci jako vy.Manzel zemřel také náhle z plného zdraví a o to je těžší.Je to 7 týdnů a já stále žiji jako v nějakém zlém snu.Byli jsme spolu skoro 40let a i po těch letech jsme se velmi milovali.Deti máme již velké, mají své rodiny a ještě že mám 4 vnoučata, které mě alespoň trochu dodávají sílu.opravdu musíme být silné a doufat že časem ta bolest trochu otupí.
321 člověk vyjádřil účast.
Ivana
•
23. června 2017
Dobrý večer Veroniko, upřímnou soustrast Vám a celé rodině. Já přišla o manžela před dvěma měsíci a je mi 41. Zemřel na rakovinu slinivky. Pořád se s tím nějak peru, i když jsme věděli, že se nevyléčí, přesto je to moc těžké a život najednou prázdný. Musíme tady být pro naše děti, ale někdy je to nesnesitelné. Pořád čekám, že se vrátí. Buďte silná pro svého chlapečka a věřte, že bude líp. Uvidíme, jestli je pravda, že čas zahojí naše rány.
278 lidé vyjádřili účast.