Vánoční čas a dvě úmrtí za sebou
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíInes
Dobrý den.
Vidím, kolik bolesti, smutku a beznaděje se skrývá v řádcích pozůstalých, v těchto příspěvcích. Nyní se k nim připojuji i já.
Před měsícem mi náhle zemřela moje milovaná maminka a nyní po dlouhé nemoci i rodinný přítel, který mi byl zároveň skoro bratrem. Ptám se - jak přijmout tuhle nesmírně těžkou realitu a žít s ní dál? Dnes ráno, než jsem vstala z postele, jsem ve svých snech zcela jasně viděla velikou bránu, která se pomalu uzavírá jako kruh, jako část mého života. Tak to i skutečně je, tak to nyní vnímám a prožívám...
Předem Vám děkuji za jakoukoli sebemenší a upřímně míněnou reakci, budu za ni vděčná...
Pavla
11.února to budou dva roky, co moje maminka odešla. Myslela jsem že když s ní budu do poslední chvíle budu to snášet lépe, protože budeme obě vědět, že jsme tu byly jedna pro druhou. Teď po dvou letech mohu říci, že nic tu bolest nezmenší. Rána se nehojí. Po mamince je obrovské prázdné místo. Teď se mi stává, že si mozek žije svůj život, najednou chci mamince zavolat a hledám jí v seznamu mobilu. Pak jako bych se probudila si uvědomím, že není kam volat. Jsou to ztráty co nikdo nenahradí a i když rozum říká: "žít dál" tak mě žije už jen půlka. Ta druhá, veselejší a bezstarostnější odešla s ní.
