Uvidime jeste nekdy nase zesnule?

Nechce se mi verit,ze smrti konci uplne vse.Clovek uz neexistuje.Muj zivot uz neni jako driv.Jak zvladate vy, odchod svych blizkych.

Reagujte na tento příběh 20 reakcí

Vložit vlastní příběh

Dominik, rada by som vám napísala, že sa so svojím otcom po smrti stretnete, ale bohužiaľ nikdy som nebola na druhom svete, tak je ťažké na to odpovedať. Chápem, že vám otec veľmi chýba. Práve uplynulo 9 rokov odvtedy čo mi zomrela mama. Zomrela 2 týždne pred Vianocami. Je to ťažké obzvlášť preto, že boli dobrí ľudia. Škoda, že odišli tak skoro. Bohužiaľ keby nebolo tých chorôb, mne tiež tá mama chýba. Hrozne by som ju chcela späť. Je to trauma prísť o milovaného človeka. Ozaj neviem čo vám takto poradiť, snáď obklopujte sa dobrými ľuďmi, alebo ľuďmi, ktorí majú podobný osud ako vy. Ja dobre chápem ako vám je a je mi to ľúto. Prajem vám aj touto cestou pokojné Vianoce. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Pani Henrieto,porad nemuzu uverit,ze clovek se behem par chvil vypne,zmizi.Uz neexistuje z nej nic.Jak to zvladaji ostatni,kdyz jim odejde nekdo hodne blizky?

Reagovat na tento příspěvek

Chtěla bych ti říct aby ses upokojil není pravda že se člověk vypne a zmizí. Měl by jsi pochopit že pozemské tělo je jenom hmota ale duše je většna my jsme vibrace a energie a naše duše že ji navěky věku to znamená až přijde tvůj čas setkáš se se všemi svými milovanými❤️

Reagovat na tento příspěvek

Dekuji za prispevek,neco na tom je co jste napsala.Nechci byt neslusny,ale kde berete tu jistotu,ze nase duse zije naveky,co je vlastne ta duse,kde je.Ze je zase uvidime

Reagovat na tento příspěvek

Dominiku, jistota v tom, co chcete vědět, neexistuje a nikdy se ji nedozvíte. Tam, kde není jistota, nastupuje víra. Představy o duši, vibraci, nehmotném těle a setkání se zesnulými atd... jsou věcí víry. Není na nich vůbec nic špatného. Pokud Vám tyto představy ulehčí Vaše truchlení po tatínkovi, pak věřte a bude Vám lépe. Pokud nejste víry schopen a požadujete vědecké důkazy, pak se zbytečně trápíte a utrácíte svou energii na činnost, která Vás jen vysiluje, uvádí do zmatku a nijak Vám nepomůže. Prosím, zapřemýšlejte o tom. Přeji vše dobré.

Reagovat na tento příspěvek

Uz minule vanoce tady nebyl,Ani jsme vanoce nejak neresili.Od te doby co tady neni nemam z niceho radost.Vim, ze v tom nejsem sam.Obdivuju ostatni jak to zvladaji.To navzdy je hrozne slovo.Vam bych pral aby jste mela mamku zpet.Je citit z vasich prispevku,ze vam neni lhostejne osudy jinych lidi.

Reagovat na tento příspěvek

Dominiku uz jsme nekolikrat byli v kontaktu uprimne je nas moc co to dal nezvladaji ja jsem po 19 a pul mesicich temer uplne na zacatku,jeste nejsem schopna prijmout fakt ze tu muj manzel se mnou neni a uz nikdy nebude,ta bolest a neskonaly smutek zustava,verte mi nezvladam,letosni vanoce uz byly pro me druhe,a byly horsi ,vitat Novy rok bez nejdulezitejsiho cloveka meho zivota nelze,vsechno co prichazi mi nahani hruzu,bojim se ze mi dojdou sily postarat se sama o sebe a nase dva pejsky,ktere manzel miloval,nasla jsem nekolik skupin na internetu se stejnym osudem a verte te bolesti a zoufalstvi ze ztraty milovanych vsech vekovych skupin od miminek je strasne,nevim a netusim co se deje ale odchazeji stale mladsi lidicky,deti na techto strankach si lide neskutecne pomahaji,rozumi si,nikdo se nepta protoze kazdy,vi co ten druhy proziva,vzajemne se vsichni podporuji a davaji si silu,je to vsechno strasne bolestne ale na tech strankach si clovek uvedomi ze v tom neni sam....hodne sil do Noveho roku....

Reagovat na tento příspěvek

Můj životní souputník, milovaný manžel, který to se mnou vydržel ve všem dobrém i zlém 62 let, už se mnou není. Odešel tam někam 27.12.2022 večer bezbolestně ve spánku. Rozloučili jsme se s ním 24., tedy tím, že nás měl všechny s ním pohromadě. Věděl od doktorů a mě to i poslal smskou, že už půjde do penálu a že nám to řeknou druhý den. Ve FTN byl pouhý týden na plicní ambulanci, dokonce nám povolili i návštěvu a můj milovaný tak dobře vypadal a po tom jejich doktorském konziliu doktora z plícního a onkologa u jeho lůžka, mi napsal tu smsku. 21.12. mi můj brouček volal a já mu řekla, že si nás tam doktoři pozvali a že si ho vezmu domů. Pak bylo sezení v pavilonu paliativní péče a já jim řekla, že si manžela samozřejmě vezmu domů. Přece bych ho nenechala odejít někde a mezi cizími, kterým na něm nezáleží. Se syny jsme všechno, tedy zdravotnické potřeby, potraviny, léky tzv.proti bolesti!, zařídili. Manžela mi přivezli 23.12. a za pár dní nám odešel. Já nebyla a ani nejsem schopna vyřídit nic, nic. Všechno jen snacha, synové. Nikomu ani nechci říkat, že mi manžel odešel, nestojím o slova jako požehnaný věk nebo upřímnou soustrast. Kecy, kecy. Nikdo neví jaká je to hrůza a strašná bolest. Vlastně ani nevím proč píšu zrovna Vám. Asi proto, že víte co to je a cítíte to i po nějaké době. Můj milovaný otec zemřel 24.1.95, maminka v roce 2006. Nevěřte tomu, že čas všechno spraví, mně to rve srdce každý den a každý den na ně vzpomínám a myslím. A teď k nim přibyl i můj manžel. Naříkám, prosím, tomu Bohu nadávám a to velice sprostě, ten nikdy nikomu nepomohl a nepomůže, všechno jen báchorky. A víra tvá že tě uzdraví. Neuzdraví, ta určitě ne. Uzdraví a pomůže od bolesti jen vlastní smrt. Tím jsem si jistá. A promiňte mi, jste mi cizí a blízká jen tím utrpením z odchodu milované osoby, proto Vám asi píšu. Vlastně ani pořádně nevím proč, asi jen pro ty kecy kecy, že čas pomůže. No možná, ale mě ne. Přeji klid Vaší duši a zdraví J.

Reagovat na tento příspěvek

Dobry den pani Jirino,dekuji za prispevek.Kdyby nejaky Buh existoval,neumirali by dobri lide.Jak jsem uz psal ti spatni jsou stale tady.Vidim to denne kolem sebe.Z rodicu a prarodicu mi zustala uz jen mamka.Uz trnu,kdy se to stane i ji.

Reagovat na tento příspěvek

Milá Hanny, váš príbeh ma tiež veľmi dojal. Je mi ľúto, že ste prišli o milovaných ľudí, muselo to byť pre vás hodne ťažké. Ja by som to sama nezvládla. Obdivujem ľudí, ktorí vedia sami žiť, ja by som to nedala. Vždy som potrebovala okolo seba niekoho. Už od detstva som vyrastala s rodičmi, starými rodičmi a bratom, brat má rodinu, otec mi ešte žije, ale už sa desím dňa keď tu nebude. Keď moja mamka zomrela, chcela som ísť za ňou. Presne ako vy, tak sa aj ja cítim. Škoda, že manžel odišiel, dobrí manželia by nemali umierať. A pritom koľko je zlých mužov a tí si žijú. Je to tak nespravodlivé, nechápem prečo to tak musí byť. Ja som mala veľmi dobrého dedka, dožil sa 89 rokov, potom prišla rakovina a zomrel. Tak rada by som ho videla, učil ma bicyklovať. Snáď sa raz všetci tam hore stretneme. Veľa síl vám do nového roka všetkým praje Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Mam par znamych co jsou verici.Ti tvrdi,ze zesnule zase uvidime.Kde berou tu jistotu.Kdyz ta smrt uz musi byt,tak proc musi nekteri lide odejit tak brzy.Vim,ze na to neni odpoved.Muj znamy,ktery je verici mi pral hezke svatky,stastny novy rok.A jak mam prozivat hezke svatky,nasledujici zivot,kdyz blizci uz tady nejsou.Verici tu smrt proste neberou tak tragicky jako ostani.Oni veri,ze se zase sejdou se svymi blizkymi.

Reagovat na tento příspěvek

Dominik, viete istá nádej na stretnutie so zosnulými u veriacich ľudí je. Neviem ako to majú neveriaci. Moja mamka bola hlboko veriaca. Keď zomrela babka - teda mamina mamka, moja mamka to tiež tragicky nebrala. Mamka mala dokonca takú odvahu, že babku v truhle pohladkala, to si pamätám dobre, ja som ledva vládala na mamkin pohreb ísť, bola som na liekoch. Obdivovala som mamku, že dokáže babku pohladkať. Mamka doma si občas za svojou mamkou poplakala, ale žiadneho lekára ani lieky nepotrebovala. Vždy hovorila, že v truhle je iba telo a duša žije. Chýbajú mi všetci zosnulí presne ako aj vám. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Dominik, máte pravdu, z ničoho nič človek zmizne. Mamka v piatok 13.12.2013 ešte žila a hneď na druhý deň 14.12.2013 o 6.00 h. vypustila dušu. Je to strašné. Chápem vás dobre, sme z toho traumatizovaní, obzvlášť keď to boli dobrí ľudia. Ja mám zlosť z toho, že svine si tu žijú, robia zle, vidím to aj v zamestnaní, mala som dvoch odporných šéfov, ktorí ma z práce vyhodili, pretože som bola chorá. Toto mňa zas vie vyslovene naštvať, proste bezcitní ľudia. Tiež obdivujem tak ako vy ľudí, ktorí sa dokážu vyrovnať ľahšie so smrťou blízkych, ja im hovorím, že sú to silní ľudia, napríklad môj otec prišiel o otca keď mal 18 rokov, o svoju mamku prišiel keď mal 40 rokov (to už mal založenú rodinu), prišiel o svoju manželku a teda moju mamku a všetko zvládol bez liekov, občas si vypil, ale nevie čo je to byť depresívny alebo smutný. Je spoločenský a veselý a urobil by pre mňa všetko. Mám ho rada a viem, že keď tu nebude, tak asi zošaliem. Rodičov som milovala, presne ako vy svojho otca, preto to tak bolí. Držte sa, ja sa tiež už na tie Vianoce tak neteším, voľakedy som ich milovala, bola som veselá kopa a teď je zo mňa troska. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Kazdy den vidim ,bratra meho tatky ,je mu uz 70.Jezdi autem,uziva si zivota,zahledeny jen do sebe.Jde mu jen o majeteK.Z druhe strany tetku 94 let je stale tady.Tak proc uz tady nemuze byt 63 lety,fajn clovek.

Reagovat na tento příspěvek

Dominik na to sa ťažko odpovedá. Vieme, že naši zosnulí sa už nevrátia. Tiež by som vám priala aby ste otca mali späť, ale vieme, že sa to nedá. Ja som už 9 rokov bez mamky, nemôžem jej už nič povedať, trhá mi to srdce, že mamka už pre mňa nič neurobí a ani ja pre ňu. Je to navždy a Vianoce by mali byť radostné. Strašne by som mamku chcela vidieť, čo robí a ako sa má, ale nejde to, je to hrozné. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Zacinam ten svet nenavidet.Za ty roky uz jsem prisel o plno lidi.Babicky nemam,dedy nemam,tatku uz nemam.Mamka na tom neni dobre,tak uz trnu.

Reagovat na tento příspěvek

Dominiku chapu vas neskutecny smutek,pisete ze mamka na tom neni dobre,myslim ze proziva stejnou bolest a zoufalstvi jako vy,myslim ze vas vase maminka moc potrebuje,mel by jste ji byt po odchodu vaseho otce oporou,mel by jste ji davala silu a podrzet ji,verte ze ztrata otce je velmi bolestiva,ztrata zivotniho partnera je nepopsatelne trauma,vim o cem pisu,prisla jsem.o rodice o bratra vse velmi bolestne,odchod meho manzela bolest a zoufalstvi nejvetsi,s nim odesla pulka me,zestarla jsem o dvacet let,ztratila zajem o vsechno a prisla o smysl zivota,takhle si myslim to citi i vase maminka,dejte ji hodne pozornosti,lasky,pecujte o ni a chrante ji pred vsim spatnym.....

Reagovat na tento příspěvek

Dominik tiež mám také pocity ako aj vy. Tiež mi zomrelo kopu ľudí. Nemám už babky, dedkov, mamku a otec má už 72 rokov, bojím sa o neho stále. Rok po mamkinej smrti skončil v nemocnici so zápalom pankreasu (slinivky). Žijem v strachu, tak rada by som vrátila čas, ale nejde to. Chápem, že sa tiež bojíte, smrť je strašná. Ja sa bojím chorôb a samoty. Vždy som mala oporu v rodičoch a niekto odíde z plného zdravia. Mamka moja tiež odišla rýchlo. Päť týždňov po stanovení diagnózy odišla na večnosť - tá zákerná rakovina. Rakovina sa stala pre mňa strašiakom. Veľmi sa jej bojím. Som rada, že sem píšete, máme rovnaké pocity. Tento svet sa mi sprotivil, je tu kopu zla. Často myslím na to, že keď som bola dieťa bolo všetko iné, viacej lásky a porozumenia. Dnes vidím len nevraživosť a bezcitnosť. Je to smutné. Napíšte. Som rada keď píšete. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek

Cetla jste prispevek od pani Vandy v tematu 100 lety zije..........Kdyz jsem polozil otazku, tak odpoved nula.Stejne to neustale psani vubec nic neresi,hrbitov nic neresi.Vedle tetka si tady sviti v 95 letech.Mladi lide jsou nenavratne pryc.Ji je to jedno.Letosni vanoce jsem opet prozil bez radosti.Jako by ani nebyly.Nemuzu stale uverit,ze zesnule uz niky neuvidim.

Reagovat na tento příspěvek

Nečítala som taký príspevok, ale dobre vás chápem. Ja akurát ležím celé Vianoce s covidom, nemám nič z Vianoc. Časy keď som bola dieťa sú preč. Tak túžim aby sa to vrátilo, voľakedy bolo tak dobre, radovala som sa. Vianoce som vždy milovala a takisto aj Veľkú noc. Všetko to malo svoje čaro. Dnes to už také nie je. Mamku by som chcela vidieť. Viem ako každému chýba zosnulý. Tiež sa smrti bojím. Koľko ľudí už zomrelo. Viem, že vám otec chýba, ale čo môžeme robiť? Iba čakať kedy aj my pôjdeme. Henrieta

Reagovat na tento příspěvek