Umřela mi maminka
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíPetra
V pátek mi umřela maminka na rakovinu prsu. Byla neuvěřitelně silná a bojovala, ale nemoc ji bohužel dohnala. Ve čtvrtek jsem za ní byla v nemocnici a řekla jsem jí vše, co jsem měla na srdci - hlavně to, jak moc ji mám ráda a že je to nejlepší maminka na světě. A právě tahle nejlepší maminka na světě v pátek večer odešla navždy. Moc mi chybí. Každý den brečím a nevím, jak se s tím vyrovnat a smířit. Pořád čekám, že se z tohoto zlého snu probudím a ona tu bude zase s námi. Miluju ji a vždycky budu.
Chybíš mi, mami.
Miluš
Milá Petro. Maminka Vám umřela v roce 2016. Jak je Vám dnes? Mně umřela maminka před 17 dny. Bylo to velmi rychlé. Týden. Ještě nás zavolali, že se můžeme přijít rozloučit. Povídala, byla krásna. Kývla na mě: pojď já tě ještě jednou obejmu. Nikdy na to nezapomenu. Teď mám chvíle, že mi snad pukne srdce. Jsme velká rodina, vzájemně se podporujeme, ale zatím je to velmi bolestivé.
Lada
Milá Miluš, mě zemřela maminka 13.12.
Do poslední chvíle jsem ji měla doma a pečovala o ni. Je to strašně těžké. Říkám si jak dlouho bude ta bolest a trápení trvat. Zatím mi přijde, že vůbec nemohu fungovat. Ani Vánoce jsme neslavili.
Buďte ráda za velkou rodinu a její podporu. Já jsem na to sama, sourozence nemám, s otcem dobrý vztah také nemám. Jediné co mě drží jsou moje dvě děti. Bez nich by nebyl důvod pokračovat dál.
Janka
Mne zomrela maminka minulú Sobotu. Bola som s ňou až do konca. Bola tak statičná. Teraz je preč a ja neviem čo ďalej. Ako žiť bez nej. Strašne som ju milovala. Keď ochorela, priala som si, aby som mohla s tou chorobou bojovať miesto nej. Tak veľmi som si to priala. Nejde to. Už mi ju nič nevráti. Môj najbližší človiečik, v živote je preč, moja maminka, a mňa čaká ešte dlhá cesta bez nej. Musím to zvládnuť, aby bola na mňa pyšná, aj na svoju vnučku. Teraz je to na mne. Milujem ťa mami.
Kikin
Upřímnou soustrast Petro doufám že budeš silná a srovnáš se s tím. Mně umřel taky velmi blízký člověk sice ne táta nebo maminka, byl to strýc vždycky když jezdím na mou rodnou zemi (Ukrajina) můj strýc mně vždycky přivítal a nemůžu uvěřit že tu není... můj strýc byl pro mně jako druhý táta vždycky říkal srandovní vtipy a strašně mně v životě podporoval at' jsem statečnej a že to zvládnu ale ted' už ho nikdy neuslyším a neuvidím ale to víš je to život každý někdy umře.
Henka
Peťka, úprimnú sústrasť prajem. Mne tiež zomrela mama pred 3 rokmi tiež na rakovinu (pred Vianocami). Je to ťažké sa s tým vyrovnať, každý píše, že to chce čas. Ja aj po tých troch rokoch často cítim smútok, hlavne na sviatky, neviem čo by som za to dala, keby som ju mohla ešte aspoň raz vidieť. Žiaľ sa to nedá, život je niekedy krutý. Keď odíde mama - tak odíde všetko. Je to ako keby mi niekto vytrhol srdce z tela, strašná bolesť. Časom sa trochu zmierni, ale ide to len veľmi pomaly. Peťka drž sa, prajem veľa síl. Henka
Petra
Moc mě mrzí tvoje ztráta. Já myslím, že se s tím nikdy úplně nevyrovnám. Časem se asi bolest zmenší, ale úplně nezmizí. To ani nejde. Byla moje máma, byla jako moje sestra, nejlepší kamarádka. A najednou je pryč. Tak moc bych s ní chtěla ještě mluvit, přitulit se k ní, strávit s ní nějaký ten čas. Moc mi chybí. Strašně moc. Děkuju za povzbuzující slova, vážím si jich.
marta
Ano se ztrátou se človek nevyrovná, maminku nemá dva roky, nemám už ani tátínka a ani manžela takže mi chybí všichni tři nekdy osud naloží řádně. Do to doby byla smrt pro mě tabu, prarodiče umřeli když jsem byla malá, o to větší rána je to ted, kdy je človek na všechno sám.... Kéž by človek měl tu sílu zvládat to... ale věřím v silu času byt je to na dlouhou dobu. .. Myslím na vás a věřím že jednou bude zase dobře.
Monika
znám tu bolest..velice dobře...věřím že nic není náhoda, že jsme si na Zem pro tuto zkušenost přišli...bylo nám vzito to nejdůležitější, co máme... třeba ten důvod jednou pochopíme..útěcha? naše maminky tu nejsou fyzicky, ale to neznamená, že nejsou s námi...nikdo nemůže tvrdit opak, důkaz neexistuje....hodně sil nám přeji, i když mně jí zůstalo tak málo..
Petra
Dohlíží na nás, vím to!
Janka
Tvoje slová budem mať v hlave, raz to človek hádam pochopí. Som však rada za maminku, jej už je lepšie, a mne tiež bude, už len kvôli nej.
Míša
ahoj, upřímnou soustrast tobě přeji, já píšu příběh o mém muži hned chvíli pod tebou...podle toho, jak píšeš jsem si přesně vybavila tvoji maminku, jako úžasnou ženu s velkým Ž...nevím jak jsi stará tak se nezlob, že ti tykám a nevím jak byla stará tvoje maminka...i já to nechápu..proč se nám to stalo, a žít s tím lehko nejde.....a nevím také co dál....ale jsem ráda, že jsi napsala....my ostatní si to přečteme...a tím si zaspomínáme i na tvoji maminku, ikdyž ji neznáme....posílám ti sílu, snaž se žít....alespoň trochu....Míša
Petra
Děkuji za krásnou reakci a také přeji upřímnou soustrast. Mamince bylo 45, mně je 24 a máš naprostou pravdu, byla úžasná!
