Umírání tatínka

Chtěla bych se poděli o svů příběh ... jde o mého tchána, se kterým jsem ale 30 let žila .. a nahrazoval mi mého otce, který předčasně zemřel. Chci napsat to ... abych se účastnila umírání ... to mě nikdy nenapadlo. Ani že bych měla možnost se toho účastnit. Takže to zkrátím .. s manželem jsme byli mnoho let, pak odešel. Já zůstala v dvojdomku s jeho rodiči .. které jsem měla jako vlastní. Děda byl hodně nemocný , a já znala hlavně cestu do nemocnice a zpět ... I když to bylo vážné, nikdy jsem si nemyslela, že je to cesta jediná. Co chci napsat .. nikdy nepřestanu být vděčná lékařům na JIP infekčním oddělení v Českých Budějovicích. Jejich přístup - to bylo něco tak osobního a pro téměř všechny naše známé - neznámého. My jsme seděly u dědy .. a oni nás hlídali, zda něco nepotřebujeme .. jídlo, kávu ... sestřičky hladili babičku po ruce ... Když došlo na nejhorší, zavolali nám, že se blíží konec .. .. . Bylo to po poledni, s babičkou jsme tam strávili asi osm hodin ... děda byl zklidněný a v rámci možností, my jsme tam s babičkou přijely před devátou ... po vizitách. Naděje nebyly, ale seděly jsme u něj , každá ho držela za ruku, povídaly jsme si s ním ... Pak to přišlo, začala jsem sledovat monitor, jak jeho tlak a puls jde dolů ... upozornila jsem na to babičku, ta ho držela za hlavu a říkala mu, jak moc ho má ráda. Já v tu chvíli jsem ho tiskla ... a věděla jsem, že to ví, že ho mám tak ráda. Jen to jeho dýchání ustávalo .. a ještě, když byl mezi námi, prosila jsem ho, aby vyřídil pozdrav mému tatínkovi, který tu již není. Prosím, co tady tím chci říct .... Ne v každém případě je to stejné. Ale můj případ ... tak moc jsem se bála smrti, a nakonec jsem tak ráda, že jsem u toho byla. Není to vůbec hrozné ( pokud vám lékaři neřeknou jinak ), držet toho svého do konce za ruku ... jsem za to vděčná. Opravdu. A nikdy mne nepřestane mrzet, že můj tatínek zemřel v nemocnici v noci sám. To, že umírá ... není strach a beznaděj, to je pocit naplnění, kdy ho můžete držet za ruku ... a říkat mu, že není sám. Asi mě to změnilo ... koukám na život jinak . Ale určitě ne hůř. Přeji vám hodně síly.
Vyjádřit účast
235 lidí vyjádřilo účast.