Umírám za živa .Přeji si umřít od malička
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíLenocka
Celý život jsem chtěla být milovana a milovat. Mít svou vysněnou rodinu, své krásné šťastné děti. Bohužel můj otec mě kvůli své nové rodině zavrhl. Po autonehodě v mládí jsem zůstala zrůda. I přes nepřízeň osudu jsem porodila krásné 3 děti . Je tomu rok co mě mamka vyhodila z bytu a zůstali mi tam děti. Myslela jsem že brzo najdu byt a děti budou se mnou. Bohužel od srpna úraz a stále čekám na operaci. Přišla jsem o práci, jsem bezdomovec. OSPOD jde proti mě. Rok navstevuji děti každý den ale zabíjí mě to. Žádný muchlovani, žádný výlety. Nic . Prostě jsem nic
Mourinka
Dobrý den, já ani nechápu, jak můžete takhle psát, jako matka. Dala bych všechno za to, abych měla děti a mohla je vidět každý den. Já ani kvůli svým nemocem žádné děti nemám a ještě tu sama musím bojovat o svůj život! Nechápu tohle. Jasně, že nepřízeň osudu znám moc dobře, ale vy máte proč žít a proč bojovat - děti máte, jen logicky je nenechá sociálka někomu, kdo je, jak píšete bezdomovec. Jak píšete, čekáte na nějaké řešení své situace operací, to taky pro každého zdravotnictví řešení nemá, takže opět, budte ráda, že čekáte na řešení a nenechají vás bez řešení jen napospas osudu. Hlavně tam vidím spoustu zamlčených důvodů, proč vás třeba matka vyhodila a proč vůbec jste bydlela u ní a tak dále. Ten příběh bude asi trochu jiný, když by člověk slyšel všechny strany - vaší matku, ospod, otce dětí, atd. Tohle jsou mimochodem stránky pro vážně nemocné, umírající a pozůstalé po zemřelých. Asi se obraťte někam jinam, neřekla bych, že toto sem patří.
