Umírá mi tatínek

Emičko, je mi moc líto, že Ti tatínek odešel. Mně tatínek odešel, když mi bylo šest let a tři měsíce. Dodnes si tak živě pamatuji poslední naše chvíle. Tatínek mi odešel náhle. Odpoledne jsem ho vyprovázela, když odjížděl do pivovaru ve Velkých Popovicích na noční. Ráno ho šla maminka budit, ale on už se neprobudil. Prodělal během spánku srdeční infarkt. Dnes je mi 60 let a sedm měsíců. Vzpomínky na něj jsou tak jasné a skutečné, jakoby to byl rok. Jsem přesvědčena, že tvé pocity nejsou klam, tatínek je opravdu jak jen může s tebou. Mne navštěvoval v noci ve spánku, vyzvedl mě z postele za ruku, a společně jsme se vznášeli nad vsí. Jak jsem se zmínila, bylo mi něco přes šest let. To si člověk nemůže vymyslet. Říkala jsem to tenkrát mamince, ale ta mi nerozuměla, tak jsem to nechala ukryté ve své duši. Jsem ale přesvědčena, že smrtí nic nekončí, a ti naši milovaní nám pomáhají, co jen jim je dovoleno, abychom to nějak zvládli. Posílám pozdravení a lásku - Eva

Eminko, vím že teď prožíváš velice těžké období, že tě to moc bolí a chtěla by jsi, aby se stal zázrak. Moc ti rozumím, mě umřela maminka, pro mě ta nejlepší, pořád na ni myslím a bolí mě srdíčko.. Vzpomínky a láska navždy v tobě zůstanou a buď silná pro mamku, jednou budeš mít i svou rodinu a já věřím, že tatínek bude tvůj andílek a věřím že se jednou s našimi blízkými shledáme.