Josef Hnízdo
  (kontaktovat autora příběhu)
14. února 2024
Truchlení

Truchlení nekončí

Dobrý večer,
Budou to v březnu už tři roky kdy mi zemřela moje žívotní láska. Prožili jsme spolu 31let tak krásného manželství, že teď nevím už kudy dál.
Mojí ženě se v listopadu roku 2020 stala mozková příhoda(podle lékařů prasklé aneurisma) při obyčejném hrabání listí na zahradě. Já byl v tu dobu v práci mimo bydliště a naštěstí byla u nás jedna z mých dcer. Byla doba tzv.Covidu a tak když jsem se vrátil z práce a dcera mi sdělila, co se stalo, chtěl jsem svojí ženu okamžitě navštívit. Doktoři mi to neumožnili a za ní mě nepustlili i když si to přála. Byla totiž ještě při vědomí a chtěla mě vidět. Druhý den ráno po mém telefonu mi v nemocnici sdělili, že je moje žena v komatu. z toho už se neprobudila až do své smrti. Nebudu popisovat miorbidní situace v konfrontaci s naším zdravotnictvím kdy s člověkem v učitých zařízeních zacházejí jako s kusem masa.
Po více než čtyřech měsících v bdělém komatu moje žena zemřela. Od osudné události na zahradě, jsem svojí ženu až do její smrti viděl takřka pětkrát. Prý Covid a opatření.
Nemohl jsem se s ní ani v nemocnici rozloučit. Nebudu se rozepisovat jaké to byly drastické změny na jejím těle během těch málo povolených návštěv ale abych mohl svojí ženu já a naše dospělé děti naposledy vidět, musel jsem na pohřební službě zaplatit 2000kč za toto umožnění na 10minut včetně mě a dětí. Stále byl Covid. Smuteční obřady jsem si musel koupit tři aby se s ní mohli alespoň její přátelé rozloučit. Omezení na obřad bylo jenom patnáct lidí. Od té doby za mnou moje žena pravidelně chodí v noci když usnu. Okamžitě se probudím a hledám ji, tak jsou ty sny živé.
Už skoro tři roky jsem nespal déle než čtyři hodiny denně, mám docela náročnou práci a už se to začíná projevovat i tam. Děti se mi snaží pomáhat ale já neumím pomoct jim, které ztratili
maminku. Jsem šíleně sám i v kruhu mých tří dětí a pěti vnoučat.
Nic nemohu dělat nemám sílu a pořád jsem s mojí láskou spojen.
V loňském roce jse pochoval i naše dva psy kteří byli s mojí ženou spřízněni. Plemeno RTW.
Láska tak bolí, Josef

6 lidé vyjádřili účast.
Henrieta
1. března 2024
Drahý Josef, viem sa vžiť do vás, viem ako sa cítite, stratila som pred 10 rokmi mamku. Je to hodne ťažké teraz bez vašej lásky žiť ďalej. Ona vás zhora vidí, nezúfajte si, aj keď je to moc ťažké. Prosím hlavne žite pre vaše deti a vnúčatá, oni vás potrebujú, je to moc dôležité a raz sa s manželkou stretnete, ona by nechcela, aby ste sa trápili. Možno by vám trochu pomohol nejaký psycholog, je dobré nedusiť to všetko v sebe, ale sa vyrozprávať niekomu, kto vás bude chápať. Aj vaše deti a vnúčatá si prajú vidieť vás šťastného, ak môžte trávte s nimi čo najviac času, zoberte ich niekde von, do kina, prírody, v lete na kúpaliská, v zime na korčuľovanie, alebo hokej proste si užívajte ten drahocenný čas, dokiaľ ste tu. Uvidíte, že chvíle strávené s nimi sú najcennejšie čo človek môže zažiť, neuzatvárať sa do seba, alebo skočte s kamarátmi na pivko, alebo na niečo čo máte rád. Život je moc krátky na to, aby sme len smútili, treba ho prežiť čo najkrajšie. Prajem vám k tomu veľa síl. Držte sa. Henrieta
Dana
26. února 2024
Milý Josefe, nechte svoji lásku jít, nevolejte ji zpět a dopřejte jí klid. Je to pro ni velmi důležité, i pro Vás. Ona by sama nerada viděla, že s tu takto trápíte. Nic už nebude jako dřív, ale časem se velký smutek utlumí a zůstanou krásné vzpomínky.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
27. února 2024
Muzu se zeptat kam laska pana Josefa odesla?