Tatínek můj zlatý milovaný

Ahoj Jano, určitě si nic nevyčítejte. Prožívá to každý, kdo se ocítá v takové situaci. Vyrojí se otázky, zda jsme udělali dost a příjdou i pochybnosti a výčitky. Starala jsem se o mého tatínka, který odešel v požehnaném věku, teď se starám o maminku ve vysokém věku. Zjišťuji, že tatínek byl můj pečovací "prototyp". Byly tam pokusy i omyly. Teď se snažím nedělat stejné chyby u maminky a myslím si, že ji věnuji daleko lepší a větší péči - nejen fyzickou. V duchu si říkám: "Promiň tatínku, dělala jsem to, jak jsem nejlépe uměla a teď bych to dokázala líp". Často vidáváme na parte verš: "A za vše, za vše dík. Za lásku, jaká byla, za život, jaký byl..." a ta LÁSKA je v tom nejdůležitější. Držte se a nepřipouštějte si výčitky, jak Vám radí Darinka.

Mrzí mě Vaše bolest a sdílím Vaše trápení, mne na Štědrý den opustila maminka, o kterou jsem se poslední roky starala a o jejíž život jsem s fatální prognózou bojovala. Vím velmi dobře, co prožíváte, mívám stejné pocity - že jsem mohla odejít ze zaměstnání dřív, že jsem se na ni utrhla, že jsem jí ne dost často říkala, jak ji mám ráda.. Ale přesto si s Vámi dovolím nesouhlasit - vzhledem k tomu, jak o svém tatínkovi píšete, nepochybuji, že on Vás miloval stejně jako Vy jeho a byl by ten poslední, kdo by Vám cokoliv vyčítal - a určitě, stejně jako moje mamka, věděl, jak ho máte ráda. Zkuste to zkouším i já - myslet na to dobré, co jste spolu zažili a zkusit zažít něco dobrého i za něj - určitě by vás za to pochválil. Nejde mi to zatím tak dobře, jak bych chtěla, ale zkouším to - zkuste to prosím taky. Myslím na vás, držte se. Darina