Taky v tom jedu
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíSju
Měla jsem to čekat , měla jsem být připravená , mohla jsem udělat pro to víc. To - obyčejné slovo , ale přesto velice podstatné. Ztratila jsem mámu.Ač e mi 55 let a věděla jsem , že líp nebude , doufala jsem.Když jsem 21.1 2022 volala záchranku, nebyl čas mamku obejmout, byla rychlejší , než já. Po 10 dnech v nemocnici , maminku odvezli do Albrechtic.Nikdo mi neřekl , že TAM je konečná. Už jsem ji neviděla ,až v rakvi. Do konce života mě ,,zase TO" bude pronásledovat. Maminko - promiň - .iluji tě - navždy
Pavla
Děvčata, maminka mi zemřela před 4 roky. Byla jsem s ní do posledního okamžiku, držela jí za ruku, říkala jí jak moc jí mám ráda..... Nepomohlo to. Mám podobné pocity jako vy. Nevyčítejte si, ...jen to prohlubuje bolest a bezmoc. V daných situacích jste jistě dělaly co se dalo a maminky věděly, že je milujete. Prohlížejte si společné fotografie, vzpomínejte na to krásné, co vám daly, na veselé příhody. Protože TAKOVÉ Vaše maminky byly. Nikdy nám nepřestanou chybět. Maminka je ten nejbližší člověk, jakého jsme kdy v životě měly a mít budeme. Ale nepřály by si, abychom si něco vyčítaly. Věděly, že bychom pro ně udělaly nemožné. Hodně sil! Držte se
Hanny
S timhle pocitem viny ziju uz deset mesicu,mimo bolesti ze ztraty milovane osoby,mam bolest osobni a vnitrni vycitky.....
Majka
Také jsem toto zažila.Volala jsem manželovi záchranku ,protože nemohl dýchat,také jsem ho nestačila obejmout ani pohladit ,dát mu pusu.To bylo pondělí a v noci z pondělí na úterý zemřel.
.Moc jsem se s tím celou dobu trápila,vyčítala jsem si vše ,ale již jsem přišla na to,
že si tím ještě víc ubližuji a hlavně to ničemu neprospívá. Stačí ta hrozná bolest z jeho
odchodu .Neříkám ,že na výčitky někdy nepřijdou myšlenky,ale je to takové sebebičování k té bolesti, kterou si nesu. Tak se tomu snažím vyhnout. Majka
