Iveta
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. září 2015
•
Truchlení

starání o umírajícího

já se starám o maminku s rakovinou v terminálním stadiu, dost se v tom topím, odešla jsem z práce, nastěhovala se k ní, přitele nechala doma, vztah se mi hroutí, mamka už nejí, nepije, dostáva jen infuzi kvůlu vodě, ma bolesti. Hrozný se na to koukat, nemůžu na krok, je upnuta na me, už nemohu..
303 lidé vyjádřili účast.
3 reakce Vložit vlastní příběh
iveta
•
17. srpna 2014
maminka má rakovinu žaludku s metastázemi v celé pobřišnici, jícnu a v kostech, asites ji tlačí na střeva a plíce, nejí, sotva pije, hůž se ji dýchá, tlačí ji to za hrudní kostí a v krku, má bolesti..

dělám vše co je v mých silách, pečuju, trávím s ní čas, píchám morfium, dochází 1x denně sestra dávat infuzi s vodou a uří mě až bude třeba jak polohovat a masirovat kvůli dekubitům, mamka je při smyslech, ale už sotva vzstane, má oteklé nohy, je slabá..

hrozné se dívat jak nic nejí a hubne, jak má bolesti..občas potřebuji vypnout a jet za přítelem domů (jiné město), ale když navrhnu, že 1x týdně bych šla ven, či odpo vyjela a vrátila se hned ráano, je zle, mamka smutná..tak jdu max 1x-2x do týdna na 2 hodky ven, když přítel má volno a přijede, když jsme pryč dýl, mamka se zhorší, je uzkostná..už nevím jak dál..chci tu být pro ni, ale potřebuji si orazit, bojím se, že ztratím i vztah s přítelem..děsím se de , kdy zemře, pořád na to myslím, v klidu ve spánku, či se mi tu udusí, moc se toho bojím
379 lidé vyjádřili účast.
Radka
•
5. září 2014
Ivetko,vím jak vám asi je toto samé sme proživali dosud,tatínek mel uplne to samé od vánoc 2013. v kvetnu nám sdelili že je to velmi vážné a v červenci umřel :-( vykrvácel,mel nádor v hrtanu :-( a ten tlačil na krční tepnu která to nevydržela,ten pohled kdy padl k zemi v kaluži krve sem nezažila díky bohu za to ale moje maminka ano.Tatínek byl mlady bylo mu malinko pres 50. hrozná bolest kterou nám v srdci zanechal,nedá se to popsat,poslední 2 mesíce života ani nemluvil mel trachystomii :-( nikomu bych nepřála to co zažíval on sám a co prožíváme my ted tady :-(
288 lidé vyjádřili účast.
Daniela
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. října 2015
Jsem na tom podobně, ale staram se o dceru. Nemá rakovinu, přesto je vážně nemocná a nepohyblivá, navíc nekomunikuje. Je na mne velmi citove zavisla. Mám pořád strach, že se o ní staram špatně, že něco zanedbám apod. Manžel mi sice pomáhá, ale ona jí a pije jen, když ji krmím já. Ven se dostanu jen občas tak na 2 hodiny. Občas nevím, jak dlouho to vydržím a pak mám zase strach, jak zvládnu konec, i když pro ní to bude vysvobození.
369 lidé vyjádřili účast.