Spojení se zesnulými
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíRenata
Dobrý den,
setkal se někdo z Vás s něčím tajemným a záhadným, když Vám někdo z Vašich blízkých odešel? Nebo nezkoušeli jste kontaktovat někoho, kdo se napojil na milovanou dušičku?
Miroslav sinkora
Neumím ji kontaktovat ale mám ji v srdíčku,romantickou známost že spiritu r 2007,pocházeli jsme oba z Varnsdorfu tak proč zde
Miroslav sinkora
Se zesnulou Darinkou hovořím v duchu, navštěvují místo piety,moc mi chybi,15 let spolu
Miroslav
Zesnula mi má láska jmenuje se Darinka což v překladu znamená dar,dárek, hvězda,nositelka dobrá po dlouhých více než 17 letech,byla živel, rarášek s dobrým srdcem,chybí mi
Pavla
Dobrý den,
pročítala jsem si zde příspěvky a se všemi soucítím a přeji vám všem spoustu sil. Taktéž jsem už pochovala pár důležitých osob v mém životě. Proto bych vás chtěla poprosit, zda to bude pro vás možné, abyste mi vyplnili můj dotazník k diplomové práci. Je zcela anonymní a velice byste mi pomohli s mým výzkumem a snad i trochu více odtabuizovat smrt a přítup k ní.
https://docs.google.com/forms/d/1sLIZj5w7N_dm6E-xAbj2Oeonll14kMpHPqMDHu-dR1M/viewform?usp=send_form
Moc Vám děkuji a přeji krásné vzpomínky a světlejší zítřky
boblu
Táta nás opustil před 3 týdny, po 3 měsících, kdy mu byl diagnostikován lymfom. Moc bych se s tátou chtěla spojit, čekám, zda přijde ale zároveň chci nechat jeho duši volnou, nezatíženou. Tati, budu čekat, vzpomínat a nepřestanu milovat.
Lída
Je to rok a pár měsíců co mi umřela má milovaná maminka, pár dní po její smrti jsem měla večer zapálenou svíčku u její fotky a myslela na ni, ta svíčka byla ve svícnu,který má různé ornamenty ve tvaru slze,no a ráno jsem u svícnu našla krásné srdíčko z vosku, takže vím,že maminka tam někde je a čeká na mě a teď na nás dohlíží. Pak už se mi nic podobného nestalo,ale sem tam se jdu vždycky na to srdíčko podívat,abych si připomněla,že se to opravdu stalo a že věci mezi nebem rozhodně existují.
Nikol
Také máme všude srdíčka z čehokoliv mamky pritel zemrel verim ze tu je porad nekde s nami
Alena
Dobrý den, v sobotu odvezl bráška do nemocnice našeho tatínka my mu říkaly dědýnek s tím že ho hospitalizovali na plicním oddělení. Od soboty 9.12.2015 do neděle 10.5.2015 asi do 11 hodin dopoledne s ním vůbec nic nedělali až bratr když dorazil do nemocnice tak se zeptal lekaře a teprve potom kolem něj začali běhat , další den jsem šla za tatínkem já a zeptala jsem se lekaře co měl službu co se děje, a nestačila jsem se divit když mi řekl že jeho stav je vážný a v uterý 12.5.2015 rano kolem 4 nam umřel . Já v tu dobu jsem se vzbudila že jsem měla velmi svíravý pocit na hrudi a to samé maminka .Nevím co to znamená ale myslím si že za nami přišel a chtěl se s nami nějakým způsobem rozloučit i . Je mi ted velmi smutno a nevím jak zvládnu pohřeb. Nesmírně si vážím svých rodičů a ted mam jen maminku.A když jsem již dospělá tak to velmi bolí, a zapasím s myšlenkou zda v nemocnici udělali vše co měli nebo je to jen cílené umrtí aby stat nemusel vyplacet důchod,lečbu atd.
Květa
Mám úplně stejný zážitek.19. dubna za ranního šera jsem procitla a myslela si, že tu bolest na hrudi nevydržím. Hledala jsem různé polohy, nic nepomáhalo. Bolest sama odezněla odhadem tak za 10 minut. Za dvě hodiny mi volali z nemocnice, že můj milovaný manžel v půl šesté ráno zemřel. V té chvíli bolesti jsem na něj vzpomínala, jak za ním ráno zase pojedu, co mu přivezu...a on mě v té chvíli opouštěl. Jsem si jistá, že se mi sevřelo srdce blížící se ztrátou. Květa
Dana
Dobrý den, soucítím s Vámi a taktéž mám obdobnou zkušenost s nemocnicí, a ač je to víc jak rok a půl co mě manžel( 59 let) dost rychle opustil 12-2014, během víkendu v nemocnici, tak to s nimi řeším. Manžel mě strašně chybí, 33let je kus společného život.Bolest, žal, úzkost je nekončící, ano stále nevím jak žít dál,prázdnota............nic.....Dále manžel do čtvrtka byl v práci, v pátek těžko dýchal,nemohl pořádně na nohy, horečku neměl. Obvod.lékař nás poslal raději do nemocnice, tam manžela převzali po 15 hod.s řečma( po 3hodinách čekání)že je pátek,není místo. Já odmítla manžela odvézt jinam(MĚLA JSEM!!), jelikož jsem viděla jak krátce dýchá a už nemohl vůbec na nohy. Přijmuli ho a zdělili mě dig. zápal plic, nasadili antibiotika, v sobotu mě lékařka řekla ,krev mu odebrali,že stav se lepší,antib. zabrala, ač já to nepozorovala,v neděli vypadal manžel hodně špatně, ale věřila jsem, že prý to je normální, v pondělí mě manžel v 8h.volal, kdy přijdu,atd.a že umírá. Já, ať nechá těch řečí, že po 12h. jsem tam. Přijela jsem ve 12.15h a řekli mě, že manžela dali.na JIP (po vizitě v 9h.), a tam zemřel v 11.45h. Pak mě řeknou,to se stává, ant.nezabrala,při intubaci mu selhalo srdce, hotovo tečka. Nechápala jsem,. navíc se srdcem nikdy nic. Po delším čase, víc jak po roce a pul mě , odpověď: nejspíš měl infekci moč.cest delší čas a ta se zanesla na plíce.. A to byl manžel 10dní před tím na odběrech krev-moč -vše úplně v pořádku! Tak čekám co, zas odepíšou nyní a to je 16.8.2016. O víkendech se toho moc evidentně v nemocnici nedělá, nejlíp by bylo kdy lidé byli nemocní PO - PÁ(8-20h.)a také mladí. Vyplácet důchody a léčit starší? Proč? Takhle se dobře státu šetří. A nemocnice tam vědí, že málokdo podivná úmrtí řeší. Ano člověk má dlouho myšlenky jinde, jak dál žít, co bude...... Ale když jsou pochybnosti o úmrtí, má se to řešit, jak kvůli památce zesnulého, tak kvůli sobě, aby člověk neměl nekonečné otázky, atd. .A třeba se i nemocnicích něco změní. Nikdy není pozdě na řešení, ač to mě manžela nevrátí a Vám tatínka také ne, ale budete vědět, že jste pro něj udělala úplně vše, i po jeho odchodu. Přeji Vám ať bolest nad ztrátou tatínka se alespoň otupí, ta nikdy nevymizí. Opatrujte si moc maminku, pro ni odchod manžela je velikánská bolest, srdíčko bolí a člověka je jen půl. Mějte VY i Vaše maminka hodně sil a také společných chvil.
Regina
Vím jak se cítíte ❤️Mne umřela maminka v 6ti letech a do teď na ni vzpomínám měla jsem stejný pocit jenže umřela vedle me ve spánku
josef
mam to nejak podbone ted nedavno v nemocnici nadm umrel na “covid” dedecek a strejda, mac mi chybi oba dva, a muzou za to lidi z nemocnice, vim ze dali dedeckovi 2 vakcinu a my jsme o tom nevedeli nic nam nikdo z nemocnice nerekl, ze bude ockovan, jist mu tam nedavali, haj*****, kazdopadne mam furt pocit jak kdyby byli semnou a dohlizeli na me, dejinse ted ruzne divne veci jak kdyby se chtel semnou dedecek nb strejda spojit, diky.
Anet
Dobrý den, dá se říci, že jsem se s něčím podobným setkala. Před třemi lety mě asi čtyři dny intenzivně bolela hlava, měla jsem temno před očima a divné prázdno, beznaděj a zoufalství. Nevěděla jsem proč, nezvládala jsem fungovat, jen jsem ležela ve tmě a brečela. Až to najednou v 11 večer samo o sobě přestalo, vyšla jsem na procházku, mírně vál vítr a bylo teplo, a mě bylo najednou nějak hodně lehce. Poprvé se mi pak v noci podařilo usnout. Hned ráno mi však volala maminka, že v 11 večer umřel dědeček. Byla jsem jeho nejstarší vnučka, měli jsme mezi sebou silné pouto. A vím, že ty čtyři dny bojoval, bál se mě opustit, a já to cítila. Věděla jsem, že to byl on, že moje tělo a duše reagovaly na to oddělení. Bolelo to, ale já jsem prostě věděla, že je to ten správný čas a že už jsme oddělení.
Totéž se mi stalo i nyní, byť v nižší intenzitě. Opět mě z neznámého důvodu bolela hlava, měla jsem mžitky, náběh na brečení, neodůvodněnou beznaděj, asi dva dny v kuse. A včera večer to přišlo, zastřelila se mi kamarádka. Nebyla to moje nejbližší přítelkyně, ale z nějakého důvodu jsem věděla, že se něco žene, jen jsem nevěděla, ze které strany. Znala jsem ji od dětství, byť to byla kamarádka mojí sestry, asi jsem ji chápala, nevím. Ale přes všechny slzy mi poté, co jsem se to dozvěděla, přestalo být tak zle.
Myslím, že občas prostě mé tělo zareaguje dříve, než se nějaká smrt skutečně stane. Možná jako obranný mechanismus, aby toho tlaku najednou nebylo moc, možná jen s lidmi, co jsme na nějakých "stejných vlnách", nevím.
Květa
Já jsem se setkala přesně s tím stejným: pokud se podíváte na můj dnes (7.5.) napsaný stesk, můj manžel byl měsíc v nemocnici po těžké otravě léky a já jsme za ním každý den chodila. Jednou k ránu jsem opět nemohla spát, přemýšlel jsem, kdy za ním půjdu a co mu budu číst, a náhle mě přepadl pocit, že snad mám infarkt. Intenzivní bolest za hrudní kostí, stále jsem se snažila nalézt v posteli polohu, při které by to přestalo, až bolest ustala sama asi po deseti minutách. O dvě hodiny později mi volali z nemocnice, že manžel před dvěma hodinami zemřel. Navštívit mě však už nepřišel, i když na to denně čekám.
