Smysl života…?
Sdílení a psychická podporaTom
Dobrý den, je mi 32let a již delší dobou mám deprese které pramení z pocitu nenaplněného života. Pocházím ze sociálně slabší rodiny a od dětství jsem vyrůstal bez otce. Jako druhému dítěti mi nebylo věnováno tolik pozornosti a v podstatě jsem vyrůstal jako samorost chcete-li protloukal se životem s velkými sny že jednou ze mě někdo a něco bude…bohužel se tak nestalo. Sice mám dobře placenou práci, vlastní bydlení, ženu a děti ale cítím se nenaplněný. Cítím že bych od života chtěl víc. Chtěl bych něco dokázat, být v něčem dobrý. Je to asi taková krize středního věku která přerostla v deprese protože se cítím být v pasti a nevím co mám dělat. I když zkouším různé koníčky tak když už mě něco baví je to buď finančně nebo časově náročné a tak si říkám že nemá cenu v tom dál pokračovat protože se tomu nemohu věnovat naplno. A tak hledám dal a dal co v životě dělat abych se konečně cítil šťastný a naplněný protože momentálně se mi nechce žít, nechce se mi ráno vstávat z postele, nemám chuť k jídlu a nejradši jsem sám….někdy si říkám jestli by nebylo jednodušší to na tom světě zabalit abych měl konečně klid na duši.
Kateřina
Dobrý den,
reaguji na Váš příběh. To jak popisujete svou momentální situaci, je hlubší deprese, nechce se Vám vstávat z postele, nemáte chuť k jídlu a nejraději jste sám.... No, já nevidím důvod, proč by jste něco měl ukončovat. Máte dobře placenou práci, vlastní bydlení, ženu a děti... To přeci není vůbec málo.... No nevím, co Vám říci, ale já jsem v plném ID, zůstala jsem na světě ve svých 50 letech úplně sama, nemám nikoho. Denně se musím potýkat s finanční situací, bydlím v nájemním bytě, který mi spolyká skoro všechny příjmy. A já bych také chtěla dělat koníčky, ale nemám na nic peníze. Na dovolenou nejezdím, nemám na ni. A přitom jsem pěkná žena.... No možná se zamyslíte nad tím, co vlastně máte třeba oproti mně... Hlavní je u Vás co nejdříve zahájit léčbu u nějakého dobrého psychiatra. Já sama mám jen ty nejlepší zkušenosti. Jakmile jsem začala brát léky, tak se mi zase vrátila radost ze života, vůbec se nezdráhejte vyhledat dobrého lékaře. A uvědomte si, co máte. Nepřemýšlejte nad tím, co nemáte. Přeji mnoho zdaru a síly Kateřina
Verů
Víte, deprese je mrcha. Dá člověku pocit nesmyslnosti. Psal jste, že se Vám veškerá útěcha jeví jako prázdné fráze. Zkuste se ale zamyslet. Mnoho lidí není materiálně zabezpečeno. Nemají rodinu, děti, partnera, přátele... Takovým je pak na světě určitě moc smutno. Opakujte si, že v tomto ohledu, je Váš život naplněný a smysluplný. Pokud milujete svou ženu a děti, je to nejvíc.
Můžete si zkusit psát vděčnosti. Zní to možná jako klišé, ale když si každý večer na chvíli sednete, uděláte si čas pro sebe s dobrou mlskou nebo nápojem a napíšete co se Vám nebo třeba i Vašim dětem ten den povedlo, za co jste ve svém životě vděčný, můžete se cítit lépe.
Také rozhodně doporučuji vyhledat odborníka - psychologa či terapeuta a v případě, že tento stav trvá delší dobu (třeba měsíc), tak i psychiatra. Medikace s podporou terapie opravdu dělá zázraky, mluvím ze zkušenosti.
No a další věc - určitě i tak potřebujete pocit nějakého dalšího naplnění a smyslu v životě. To Vás může nakopnout a vrátit Vám chuť ráno vstát z postele. Zkuste si najít nové hobby a zlepšovat se v něm (píšete, že to co by Vás bavilo je často nad Vaše finanční a časové možnosti - zkuste se poohlédnout po něčem méně náročném, internet je plný rad). Můžete také zkusit jakýmkoli způsobem dobrovolničit, pomáhat druhým, případně vést různé skupiny (třeba skauting je skvělá možnost jak trávit aktivně čas, s dětmi i vrstevníky a v přírodě. Můžete také pomáhat zvířatům, nebo lidem. Protože taková věc člověku často dodá pocit smysluplně stráveného času a naplnění.
No a nebo mě napadá ještě něco - pokud chcete "něčeho dosáhnout", můžete se vrhnout do sebevzdělávání a celkově zlepšování sama sebe. Můžete si dodělat školu, učit se jazyky, pravidelně cvičit (protože pohyb hraje v psychickém zdraví důležitou roli, hlavně když je venku a ještě ideálně v přírodě), naučit se něco dobrého uvařit, absolvovat zážitkové či rekvalifikační kurzy... Je toho mnoho. Jen je potřeba hledat.
Nezapomeňte vnímat přítomný okamžik a všímat si malých roztomilostí a radostí ve světě kolem Vás. Držte se, dýchejte a žijte 🍀
Henrieta
Milý Tom, je mi ľúto, čim ste si ako dieťa museli prejsť. Chcem vám ale napísať, že je vynikajúce, že máte prácu, rodinu a oni vás majú radi. Je to niečo, čo nemá každý človek. Vážte si toho a ak máte tie depresie, nehanbite sa vyhľadať odbornú pomoc. Tiež som chodila aj chodím k psychiatričke, viem, čo je depresia. Rodina vás potrebuje a vy ich taktiež. Mať rodinu - milujúcu rodinu je veľmi dôležité a tiež nie každý má prácu, je veľa nezamestnaných ľudí, tiež k nim patrím, ale prácu si hľadám, tiež nemám na ružiach ustlané, ale nejak sa snažím. Držím vám palce, aby ste to ustáli, aby ste ďalej žili, je to dôležité pre všetkých a hlavne pre vaše deti, ktoré vás potrebujú. Henrieta
Tom
Děkuji za Vaši reakci. Zní to od Vás pozitivně, dřív se těmto slovům i věřil. Jenže poslední dobou mi to přijde jako prázdné fráze, které nic neřeší. Jaký má smysl snažit se žít kvalitní a úspěšný život když Vám sám život neustále háže klacky pod nohy ať už se snažíte jakkoliv. Nerozumím tomu jaký to má smysl nebo co mě tyto nezdary mají naučit. Přijde mi zbytečné se takhle dál snažit a bojovat protože stejně tak či tak nás všechny čeká stejný osud…
