Martin
16. července 2023
Truchlení

Smysl života

Také mi je 12. Chodím do soukromé školy která mě docela baví. Jsou věci které dělám rád, kvůli nim žiju, například kamarádi a koníčky. Ale abych mohl dělat víše uvedené věci musím udělat mnohem víc věcí co mě nebaví, vyskládávat myčku, luxovat, umývat umyvadla atd. Jeto jako kdyby stě si nabíjení mobil několik hodin a vydržel vám pár minut. Ta cena mě příjde až moc velká. Pak si připadám jako člověk kterýmá žít jako nemyslící pracovní síla. Nejde se na ty věci vyprdnout a dělat si věci co chci já, začít nový život s lidmi kteřé mám rád, dělat věci které mám rád. Ten život co žiji si nevytvářím já, ale rodiče. Ale ještě dlouho ho budou vytvářet oni. Nechci žít na tomhle světě když v něm žiji jako loutka která nemá cíl ani směr a veze se životem a neví kam. Nevím jak mám vyjít z téhle patové situace. I kdybych neměl nějakou odpověď jsem rád že můžu moje pocity někomu říct někomu kdo mě aspoň pochopí.
Díky

Michal
26. července 2023
Chápu, co máš na mysli. Je mi 35 let, tak ti zkusím nabídnout pohled někoho, kdo zažil obojí - jak domácí pravidla rodičů, tak i stav, kdy si jako dospělý určuješ pravidla sám. Na to se asi těšíš. V tomhle státě nemůžeš ve 12 letech žít sám, ale teoreticky, představme si na chvilku, že by to šlo, jo? Třeba hned od zítřka. Pravidla rodičů by zmizely a ty bys byl svobodný jak pán. Takže první den bys potřeboval vyřešit několik věcí. Není jich moc, ale bez nich ti to moc dlouho nepůjde. Potřebuješ mít, kde spát. Potřebuješ něco k jídlu a něco, čím to jídlo budeš jíst. Možná příbor + talíře a zajistit, aby se daly použít znova, až je ušpiníš. Potřebuješ oblečení a nějak ho vyprat/koupit nové v situaci, až ho ušpiníš. Žehlení teoreticky nepotřebuješ. Pak nějakou hygienu. No a to je asi všechno. Jak bys to udělal? Všechno to jsou věci, na které se nemůžeš vybodnout, respektive můžeš, ale bude ti kručet v břiše, bude na tebe pršet a budeš smrdět :D Docela rychle ti to dojde, až budeš potřebovat na velkou a nebudeš mít ani toaleťák. Asi jsi pochopil, že všechny ty věci umí vyřešit dostatek peněz. Ty získáš buď v zaměstnání, kde budeš od 9 ráno do 17 hodin večer plus doprava. Pokud to bude dobře placené zaměstnání, abys měl i na nějakou zábavu, tak to bude práce hlavou a ne rukama, čiliže budeš pracovat ještě doma, protože práce hlavou není nikdy hotová. Nebo peníze získáš podnikáním, což zase obnáší první roky bez koruny pro sebe a mnohem víc počáteční práce, než v tom zaměstnání, než se to rozjede. Dojde ti, že v dětství to občasné vyskládání myčky, vysávání a umývání byla proti tomuhle uplná sranda a všechny potřeby byly díky tomu zajištěny. Neříkám, že to v dospělosti musí být takové utrpení, nemusí. Jen většina lidí se z toho kolečka nikdy nevymotá. To totiž vyžaduje ještě větší oběti, víc makání, větší odříkání, studování nových věcí/oborů/investic třeba namísto zábavy. Proto své současné roky ber jako takový malý trénink na to, abys jednou sám za sebe byl schopný zamakat ještě víc nebo chytřeji na tom, aby ses z tohoto bláznivého kola dostal do svobody, kterou prožívají lidé, za které maká jejich kapitál namísto toho, aby museli chodit do práce.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Samuel
  (kontaktovat autora příběhu)
19. října 2023
Skvěle řečeno.
ian
20. července 2023
Věci, co nás nebaví, třeba ten úklid, musí někdo udělat - buď to uděláme sami, nebo si musíme někoho zaplatit (a o to víc musíme pracovat jinde a jinak). A samozřejmě přitom můžeme myslet a tak nebýt nemyslící pracovní síla. ;)
Loutkou se stáváme vlastním rozhodnutím, kdy se vzdáváme svobodné vůle následkem vlivů reklamy, politické propagandy, atd. Ty jsou stále promyšlenější, abychom si jich nevšimli a náš čas, energii a peníze si mohl přisvojovat někdo jiný. Proto je dobré omezit sledování tv.
Pro začátek zkus zhodnotit, kolik věcí děláš jen pro sebe a kolik pro druhé - ty se snaž rozšiřovat. Budeš z toho mít dobrý pocit. Můžeš se také zamýšlet nad dočasností hmotné existence a tím, co ji přesahuje. Přečti si životní příběh Buddhy. Je ukázán např. ve filmu Malý Buddha.