Smutek

Dobrý den, svůj celý příběh zde psát nechci, potřebuji si asi jen ulevit a nevím komu bych mohla napsat. Je mi 27 let a přijde mi, že mě život celkem pokouší, nakládá mi víc, než je zdrávo. Těch pádů bylo moc a moc, ale teď už mě to nějak semlelo a již se z toho nemohu vyhrabat. Jsou lepší dny, jsou horší dny. Pořád čekám, kdy tedy bude líp, jak mi všichni říkali, pořád čekám na to světlo na konci tunelu. Budoucnost vidím dost mizivě a přijde mi, že nemám pro co žít nebo pro co se snažit něco dělat. Achjo, kdy tohle přejde? Nebo jsem odkázaná na to, žít jen v neustálém smutku a stresu?
No.. trochu jsem si tu ulevila a postěžovala. Ale tady je to alespoň povoleno, nikdo mě nebude soudit (doufám) a nikdo mi nebude dávat najevo, že se ale přeci už musím cítit lépe, že to přeci zveličuji... Někdy je prostě potřeba si trochu zafňukat...