Smutek
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíBára
Dobrý den, svůj celý příběh zde psát nechci, potřebuji si asi jen ulevit a nevím komu bych mohla napsat. Je mi 27 let a přijde mi, že mě život celkem pokouší, nakládá mi víc, než je zdrávo. Těch pádů bylo moc a moc, ale teď už mě to nějak semlelo a již se z toho nemohu vyhrabat. Jsou lepší dny, jsou horší dny. Pořád čekám, kdy tedy bude líp, jak mi všichni říkali, pořád čekám na to světlo na konci tunelu. Budoucnost vidím dost mizivě a přijde mi, že nemám pro co žít nebo pro co se snažit něco dělat. Achjo, kdy tohle přejde? Nebo jsem odkázaná na to, žít jen v neustálém smutku a stresu?
No.. trochu jsem si tu ulevila a postěžovala. Ale tady je to alespoň povoleno, nikdo mě nebude soudit (doufám) a nikdo mi nebude dávat najevo, že se ale přeci už musím cítit lépe, že to přeci zveličuji... Někdy je prostě potřeba si trochu zafňukat...
Lenka
Ahoj Báro, chtěla bych ti ukázat svět svýma očima. Přestože procházím tím nejhorším obdobím svého života, kdy se dívám na svého nejbližšího, jak svět pomalu opouští a nemohu mu pomoci, stále věřím, že stojí za to žít. Prosím, zkus se podívat na svět jinak než se na něj díváš. Zkus z toho všeho vyjít jako vítěz. Není nic co by tě dostalo. Jsi žena , jsi osobnost, jsi to ty, kdo řídí sama sebe. A když budeš hledat přítele, budu tu pro tebe když budeš chtít.
Radek
Ahoj Báro.
Moc mě mrzí čím si procházíš.
Jakou beznaděj a doufajíc v lepší zítřky vyhlížíš.
Věřím že se vše v dobré k Tobě obrátí, neztrácej naději. Život nám dává těžké zkoušky zda obstojíme či ne.
Bojuj, dělej si momenty v životě krásné alespoň tím co máš ráda a pokus se neuzavírat do sebe.
U mě je podobný problém kdy se život hroutí dolů a jsem na pomezí zda si ublížit či bojovat.
Měj se a drž se.
Radek
