Smrt mamky po 4 měsících
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMilan
Ahoj,
Tak kde začít příběh, za chvilku to bude 5 měsíců, co mi mamka umřela. Furt s tím bojuju, dnes jsem si vzal dva neuroly. Jako pořád jsem se s tím nevyrovnal, sere mě to a trápí ještě víc. Mamka mi věřila ze všech lidí nejvíc, díky ní jsem dokázal věci, prostě z učnáku se dostat a vystudovat vejšku. Stalo se to,že marodila s obyčejnou chřipkou ale začínala se dusit, 14.11 2017 se začala dusit,že upadla do umělého spánku,bratranec jí ihned začal oživovat, já jsem se psychicky zhroutil, za chvíli dorazila sanitka ale podařilo se jim jí oživit po 19 minutách. Já jsem skončil na psychiatrii že jsem psychicky zkolaboval. Za 4 dny zemřela, poté jí našli velký nádor. Moc mi chybí a pořád to beru hodně špatně. Špatně jím, jsem totálně vyčerpaný. Já jsem volal i na SOS linku pro pomoc. Naše rodina to bere špatně, hlavně babička,její mamka. Já to pořád nezvládám a to říkám na rovinu. Bojuji s tím.
Henrieta
Milan, prajem vám úprimnú sústrasť. Je to veľmi ťažké, sama som si to zažila, moja mama mala tiež rakovinu a po 5 týždňoch po stanovení diagnózy zomrela. Nestihli jej doktori dať ani chemoterapiu. Je tomu už 5 rokov a niekedy keď mám zlé dni, tak ma prepadáva smútok a plač (aj keď to nie je moc často). Tá bolesť sa sem-tam vráti ako bumerang. Pol roka po jej smrti som brala lieky na spanie, aby som sa z tej bolesti nezbláznila. Hlavne som nemohla zaspávať. Na jej pohrebe som bola nadopovaná liekmi, pretože by som sa tiež zrútila. Je to naozaj ťažké pochovať rodiča. Snáď raz budete mať manželku a deti a budete pre ne žiť. Je to dôležité. Držte sa a prípadne je dobré sa porozprávať s dobrou psychologičkou a až tak veľmi sa netrápte, pretože vaša mama by si nepriala aby ste sa príliš trápili. Po nejakom čase budete psychicky na tom aj lepšie, len teraz je veľmi ťažké to ustáť, pretože je to čerstvé a hlavne bolestivé. Prajem vám veľa veľa síl. Držte sa. Henrieta
Milan
Díky Henrieto za podporu, jen ono je to ještě těžší že jsem v současné chvíli rozhádaný s celou rodinou, před dvěma měsíci jsem úspěšně odstátnicoval a mám titul Bc, měl jsem hodně špatné tři roky, astma, dvě těžké operace pravého koleno,celkově mám tři. Hledám si práci ale zas to nechci přehánět, postupně se dostat to života, začít chodit na rande atd. Jelikož jsem singl. Našel jsem si práce v call centru ale když jsem si byl dát procházku po keškách, dělám geocaching tak jsem si říkal že vůbec tam ani nechci nastoupit, poslal jsem další 5 životopisů během jednoho víkendu. Dneska jsem se pohádal s dědou o tom,že fakt na mrdám proto jsem nestudoval abych dělal tuhle práci. Přijdu si úplně sám, důchodci mi nerozumí a zbytek rodiny taky ne. Nyní jsem si podal další přihlášky a chci se dostat na Karlovu univerzitu, snažím se s tím bojovat. Něco jsem už dokázal za život ale nechci zas aby se mnou lidi vymrdávali. Vlastně jediná radost co mám je geocaching, díky němu se cítím skvěle ale zbytek. Celá naše rodina teta,strejda,děda,babička,bratranci furt dřepí jenom u kompu nebo telky ale nikdy jsem je neslyšel pojď vyrazíme tam na výlet nebo na kolo,procházku. To jsem dělal jen s mamkou. Tak i tak si přijdu moc sám.
S pozdravem, Milan.
