Sepse a multiorgánové selhání
Péče o umírajícíZT
Dovolte mi podělit se s Vámi o příběh mého otce.
Mrzí mě, že ho nemůžu nazvat tatínkem. Celý život pil a byl agresivní (nezávisle na alkoholu), takže posledních pár let, co jsem se osamostatnila, byly naše kontakty velice omezené. Přesto mě nečekaně zasáhla zpráva, že je hospitalizovaný s těžkou sepsí na oddělení ARO. Od začátku byl v umělém spánku a nyní se jeho stav, celkem po 4 týdnech, rapidně zhoršil, došlo k multiorgánovému selhání a podle informací lékařů je prognóza velice špatná. Jeho ledviny, plíce i krevní oběh selhaly a je v bezvědomí, které již není podporováno medikamenty. Po dohodě s lékaři jsem kontaktní osobou, komu dají vědět až zemře. Takže nyní čekám, a i když naše vztahy nebyly dobré, je to poměrně stresující období.
Věřím, že nejsem jediná, komu umírající blízký nebyl kvůli jakýmkoli okolnostem až tak moc "blízký".
Přesto nad celou situací cítím lítost a také nad tím, že už nedostane šanci se změnit, i když podle zkušeností vím, že by ji stejně nevyužil.
Anonym
Pribeh u nas v rodine je skoro stejny. Minimalne ten zacatek.
Otec vzdy bojoval s alkoholem a psychikou. Byl agresivni hlavne ke mne, k ostatnim (sestra a matka) byl hlavne neohleduplny. Po vice jak 20 letech manzelstvi kdyz mi bylo necelych 18 se mama rozhodla definitivne odejit, pozadala o rozvod a otec to nesl tezce. X let predtim se lecil se zavislosti a sebral se asi na rok az dva - to je obdobi z detstvi, kdy na nej mam i pekne vzpominky. Dospivani byla hruza a des doma neustale plac, hadky, rev i fyzicke nasili mezi mnou a jim. Kdyz se tedy v mych necelych 18 rozvedli, tak jsem samozrejme sla s mamou a doufala, ze sestra pujde taky, ale vzhledem k tomu, ze v tu dobu nebyla doma moc pritomna, tak mel otec vetsi sanci ji zmanipulovat a to se mu taky povedlo. Nase rodina se rozpadla, ja si nasla pritele s kterym jsme spokojene stale spolu. Vztah mezi mnou, sestrou a mamou se napravoval pomerne rychle po par mesicich separace. To taky nesl spatne, ze neni soucasti a ze sestra jezdi k nam. Po necelem roce jsem se mu zacala hlavne kvuli sestre zase objevovat v zivote a poznal meho partnera, behem dvou let od rozvodu a oddeleni se nas vztah lehce zacal obnovovat. Nasledovalo moje stehovani zpet k nemu i s pritelem, protoze u nej bylo vice mista pro nas a nas vztah uz byl opravdu lepsi. Ze zacatku jsem mela strach, ale nyni jsem za to rada. S alkoholem sice stale problem mel, ale rok pred umrtim se opet snazil po kratke hospitalizaci s alkoholem bojovat. To vydrzelo pouze kratce (2-3 mesice max). V to obdobi byl ale naprosto super i kdyz otravny :D To jsme bohuzel nevedeli co nas ceka za rok… Pri lehci praci s pritelem a mym dedou tata dostal zachvat a upadl do bezvedomi, pritel s dedou (tatuv otec) delali maximum co mohli. Nez jsem se o tom dozvedela, uz i nas byla sanitka a tata v sanitce. Sanitka tu stala snad dalsi pul hodinu po tom, co uz jsem vedela, ze se neco takoveho deje. Par hodin na to jsem volala do nemocnice s myslenkou, ze uz je urcite vzhuru a ok. Bohuzel mi nemeli co rict. Dalsi den volam a opet - zatim nevime, zavolejte odpoledne. Volali jsme odpoledne a najednou zprava - neni to vubec dobre a kopa dalsich informaci, ale mozek jak kdyby tyhle informace ignoroval. No dalsi den jsme se snazili rozptylit praci na zahrade pricemz zvonil mobil s velmi spatnou zpravou, at se prijedeme rozloucit. Dochazet mi to zacalo az na miste. Neskutecne tezke bylo se drzet pred jeho rodici, kterym je oboum kolem 80…. Strasne me mrzi, ze to dopadlo takhle a nesu si v sobe strasne moc bolesti, hnevu, litosti a vseho dalsiho. Jsem rada, ze jsme se stihli usmirit, ale nemuzu si pomoci a proste mi je lito toho, o co jsem prisla a co mohlo byt. Je mi lito toho ditete ve me a sestre, mych prarodicu, mych budoucich deti, ze nebudou mit dedu vlastne ani z jedne strany a hlavne mi je lito jeho, ze nedokazal se svymi problemy bojovat. Od te doby me strasi sny ohledne ztraty mamky, ktery jsou neskutecne realisticky a narocny. Ta bolest asi nezmizi :( Je mi lito, ze u vas nedoslo aspon taky k castecnemu usmireni. Jinak je nas pribeh velice podobny. Dodnes ani nevim presnou pricinu umrti, jen par zaznelych pojmu: multiorganove selhani/sepse, selhani srdce, jater, vysoky laktat, zastava srdce,.. telo to proste vzdalo. Hodne sily vsem.
Anonym
Dobrý den, přežila jsem septický šok a multiorgánové selhání. I to se stává....
drahotová marie
V srpnu mně bude 9 let, přežila jsem sepsi i multiorgánové selhání, i když s následky. Bojuji a užívám si života.
Jana
Dobrý den , prosím můžete mi říct podrobněji jak to probíhalo. Mám otce na ARO s multiorganovym selháváním a mám o nej hrozny strach.dekuji
ZT
Aktualizace příběhu - 11.2., po 5 týdnech v sepsi, otec zemřel. :-(
anonym
Vzhľadom k tomu, že ste mali s otcom takého vzťahy odporúčam udeliť mu pomazanie chorých od kňaza, keďže už nemá možnosť napraviť alebo zmeniť sa k lepšiemu. Anonym
anonymní
Ahoj, mi nedavno zemrel milovaný manžel. Podobnost s Vasim pripadem je akorat ta sepse, bezvědomí a ARO. Kamarádka psycholožka mi poradila navštívit ho na ARO a říct mu vše, co jsem nestihla. Mě se ulevilo, i když mě nevnímal, druhý den zemřel. Jsem za to rozloučení zpětně ráda.
