Sebevrazedne myslenky..
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMiky
Ahoj vsichni..nevim jestli je to zde stale aktivni ale rad bych zde nasel pomocnou ruku..jsem jiz 8-mym mesicem na nemocenske kvuli psychickym potizim..prosel jsem si neskutecnym peklem a ani nejde spocitat kolik Hektolitru slz jsem vybrecel..muj psychicky stav se sice zlepsil ale mam sebevedomi absolutne v hajzlu,krachujici vztah s pritelkyni ktery uz nevim jak zachranit..jsem aktivni clovek..5x tydne posiluji,jezdim na rotopedu,mam doma boxovaci pytel,proste se snazim s tim vsim zlym bojovat ale uz mi zacinaji dochazet sily..kazda dalsi rana ktera prijde me dostava vic a vic dolu..hadky s pritelkyni,psychiatr ktery se chova jak dobytek,pratele kteri nemaji cas nebo jsou ve svete..prijdu si na to vsechno strasne sam i kdyz me rodina neustale podporuje..trapim se a opravdu mam nekdy silne tendence vzit provaz a vydat se k lesu..prosim pokud je zde nekdo kdo je na tom stejne..ozvete se..Miky
Henrieta
ahoj miky, chcem Ti povedať aby si si v žiadnom prípade nebral lano a nekončil svoj život. Život je dar a treba ho žiť. Mne zomrela mama a neviem čo by som dala za to, aby som ju tu mohla mať. Z každého problému sa dá nejako vyjsť von aj keď je to ťažké. Hlavne keď máš podporu rodiny. Ja som tiež chodila k psychiatrom, musela som. Brala som aj lieky. Dnes som práve bola na pohrebe 54 ročného muža, otca 2 detí, zomrel na zlyhanie srdca. Mal založenú kapelu, ktorá mi hrala na svadbe. Miky drž sa a mysli pozitívne, vychutnávaj si drobné radosti tohto života. Kopu ľudí má rôzne problémy. Všetko je riešiteľné, len treba chcieť. Henrieta
Pavel
Ahoj, je to tady aktivní, to poznáš už z přibývajících příspěvků a odpovědí současného data.
Vůbec nechci zlehčovat tvoje pocity a prožívání, ale chci ti říct, že jsou jen "u nás" tisíce lidí s obdobnými a věř mi, ještě mnohem horšími problémy, než jsou tvoje. Máš podporu rodiny, psychiatr ti napsal dlouhodobou neschopnost, ještě jsi schopný posilovat, cvičit. To už mnozí nemají a nedokážou. Osamělost je hrůza a můžeš mít kolem sebe spoustu lidí, přesto jsi sám. Kupodivu, myslím, že musíš klesnout ještě na hlubší dno, pokud tě to nezničí, a já myslím, že ne, a potom zase začít stoupat vzhůru. Potřebuješ jakákoliv pozitiva, jakékoliv úspěchy a vše, co tě deptá, omezit, i kdyby to znamenalo ukončení vztahu, kdy to vypadá, že tvá partnerka tvoje stavy nechápe. Nejlépe by bylo, kdyby jsi zkusil znovu do práce, musíš zkusit vyvíjet jakékoliv aktivity směrem k "normálnímu" životu. Zkus se někam zapojit, najít nové přátele. Člověk potřebuje smysl života. Ale také se možná budeš muset smířit s tím, že svůj život budeš muset podřídit své nemoci, s kterou se možná budeš potýkat celý život. Vím, že rady jsou rady a skutečnost je mnohem bolavější. Ale také jít k lesu s provazem není jen tak, to vyžaduje skutečné odhodlání, smíření a vyžaduje to nesmírnou odvahu. Zatím se snaž pochopit co ti je, proč to je, musíš se v tom rozpustit a podívat se na nemoc zevnitř. Přeji, aby to nějak pomohlo, jsi sám fyzicky, ale s těmito problémy jsou sami tisíce jiných. Škoda, že se nemůžou setkat.
Eva
Miky, prosím Tě, neber si provaz a nejdi nikam k lesu. Život i tak je sám o sobě křehký a krátký. Nehádej se s přítelkyní, pokud je vztah o hádkách - uteč z něho. Zemřela mi zcela zbytečně po autonehodě dcerka ve 26 letech. Byla spolujezdec, zodpovědná, byla připoutaná, a stejně mi odešla. Jsme tu jak na návštěvě. Vykašli se na rotoped a posilování, vyjdi do přírody, pozoruj život, raduj se z maličkostí. Prostě žij !!!!!
Objímám Tě, Eva
