Sebevražda..

Jelikož nevím, jak pořádně začít, tak budu psát, jak mi to jde do hlavy a budu se snažit to trochu zkrátit, jinak bych mohl napsat knížku.. V mladém věku jsem přišel o svoji nejlepší kamarádku, umřela mi doslova v náručí.. Od té doby jsem se uzavřel do sebe, byl jsem jen doma na PC několik let, s nikým jsem se nebavil, internet byl "můj život".. Pak přišlo s otcem stěhování úplně někam jinam, kde jsem poznal holku.. Byli jsme spolu 12 let, než přišla nevěra z její strany a kolem toho plno lží.. Zlomilo mě to takovým způsobem, že jsem si podřezal zápěstí druhý nebo třetí den od toho zjištění.. Na chvíli byl klid, respektive, na chvíli jsem ještě cítil, že ke mně něco cítí.. Nicméně po třech měsících si našla dalšího u kterého je denně, spí u něj.. Já jsem doma sám a těžce to nezvládám.. Díky tomu, jak jsem uzavřený, tak nemám žádné kamarády, rodiče neznám, nemám doslova nikoho, za kým bych mohl jít.. Aktuálně nemám ani práci.. Není den, není chvíle, kdy držím žiletku v ruce a chci seknout.. A ani nevím, co mě tu pořád drží.. Možná to, že ji občas ještě vidím.. Jenže vím, že jsem se o to už jednou pokusil a vzhledem k tomu, jak málo spím, jak mě denně bolí hlava a jak nedokážu myslet na něco jiného, než na to, že se zabiju, se bojím, že mi brzo opět přeskočí a bude to naposled.. Zdaleka jsem nenapsal vše a možná si někteří budou říkat "kvůli holce se zabíjet je hovadina", ale to není jen o ní.. To je o všem dohromady.. Nevím, jak dlouho zvládnu ještě bojovat s hlavou a ani nevím, jak vůbec bojovat, abych to neudělal..