Sebevrazda
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíDavid
Dobry den
Chci umrit, opravdu. Kazda sekunda co dycham je pro me utrpeni. Vim, ze to bude znit jako hloupost, ale bojim se ublizit si. Nevim co mam delat..
Jarka
Když to čtu, říkám si, kolik nás je. Nedělejte to. Jsem ráda, že jsem přežila, což jsem si plně uvědomila až v nemocnici. Teď vše napravuje a doufám, že mi děti časem zase uvěří a odpustí. Je těžké se všemu vzepřít a mít sílu, ale stojí to za to. Najednou zjistíte, že to smysl má. Sebevražda nic neřeší, a rodině zůstává šok a bolest. Věřte mi.
Lenka
Davide, prosím, nevzdávejte to. Plně chápu vaše pocity beznaděje, ať už pramení z čehokoliv. To, že se bojíte si ublížit, není hloupost, je to pochopitelné a zároveň je to asi poslední brzda daná pudem sebezáchovy. Jak už tady psali jiní, zkuste svou situaci prosím probrat s odborníkem, zavolejte na Linku bezpečí nebo některé z nadací, které řeší podobné problémy. Prostě udělejte cokoliv. Mluvte o tom, dostaňte to ze sebe a zkuste s tím bojovat, protože bojujete, paradoxně sám se sebou, o svůj život! A ten, třebaže vám to teď tak nepřipadá, může být docela fajn!
anonym
Davide, jdete honem za nejakým odborníkem, trpíte depresemi, uvidíte, že sa to spraví, pomohou i psychoterapie, je třeba se vypovídat ze svých problemu, udelejte to pro sebe co nejrychleji. A.
Hanny
Ja doporucuji precist si zde prispevky zoufalych pozustalych kteri trpi ztratou svych milovanych tech kteri touzili zit a zivot milovali ,ale osud to zaridil jinak ,zivot neni o spokojenosti ale o touze zit a zivota si vazit....
Anna
Tady se asi řeší to, když je někdo vážně nemocný, když ho někdo doprovází na cestě ke smrti a pak když doprovázený umře. Vy patříte do rukou odborníka. Nečekejte pochopení od lidí, kteří by chtěli žít, nebo od někoho, komu právě umírá, či umřel blízký člověk. Jako promiňte, ale Váš příspěvek je nehorázný a neomluvitelný!!!
katka
vazena pani, nehorazny mi pripada Vas prispevek. kazdy z nas ma nejake trapeni a na techto strankach se s nim muze sverit. pokud se Vam prispevek nelibi, tak na nej nereagujte. preji panovi ,aby brzy nasel nejaky smysl zivota a radost z nej. katka
Lenka
Anno, vím, že teď prožíváte žal a neskutečnou bolest, kterou často provází i hněv, zloba, nenávist a závist. Vím to, protože to všechno prožívám, byť se mi to pranic nezamlouvá. Nechci moralizovat, protože na to nemám nárok, ale jsem přesvědčena, že jsme ztrátou našich nejbližších nezískali patent na utrpení.
Lucie
Dobrý den, Davide,
nedovedu se samozřejmě vžít do Vaší situace, představit si do důsledku trápení, kterému jste vystaven... přeji Vám tedy z celého srdce nalezení naděje a světla (nebo alespoň záblesků), aby Vám bylo lépe, jsem totiž přesvědčena, že každý život má smysl.
šárka
Mám to stejně. V takovém světě nechci být. Co se tady děje, kam jsme to dopracovali...
Ale jsem srab, bohužel.
Hanny
Vas boli kam do dopracoval svet,nevite a ani nemuzete vedet co to je skutecna bolest mozna po precteni par prispevku na techto strankach pochopite co slovo bolest znamena a nemyslim tim bolest fyzickou,mozna pochopite ze se na svet divate jinyma ocima....
Lenka
Šárko, nejste srab! Spiš je to malá jiskřička chuti k životu někde hluboko uvnitř vás :-) Nevzdávejte to, zkuste ji rozdmýchat. Třeba v první fázi pomocí léků, psychoterapie, kraniosakrální terapie nebo telefonátů s různými podpůrnými spolky a nadacemi. Koukejte na komedie, zkuste si zatančit jen tak sama pro sebe latinu, zazpívejte si v koupelně, koukejte do sluníčka (přes sluneční brýle), navštivte zoo nebo se vypravte do lesa, dejte si dobré kafe nebo čaj s rumem (malým), kupte si něco na sebe, vyřvěte do polštáře všechnu bolest a trápení, hoďte něčím o zem (i na to se hodí polštáře, osvědčily se mi malé a tvrdé). Jen to nevzdávejte!
