Michael
3. srpna 2021
Bolest

Sebevražda

Zdravím všechny, v posledních pár měsících jsem začal dost přemýšlet nad sebevraždou. Diagnostikovali mi depresi a začal jsem brát prášky, ale mám pocit, že tudy cesta nevede. Nevím jestli to udělám v blízké době, ale rozhodně se to někdy stane. Jen mám výčitky svědomí kvůli rodině, nechal bych je tu spolu s mým mentálně postiženým bratrem. O to horší je, že mi je teprve 16 let. Já jen se chci zeptat jestli je lepší napsat dopis a nějakou zprávu, a nebo jestli je lepší prostě říct, že jsem to udělal kvůli tomu že jsem nemocný? Aby se jim to tolik nepripominalo, vím že po tom co člen rodiny spáchá sebevraždu ostatní trápí pocity viny, kdybych řekl že jsem nemocný možná bych je tím zmírnil...

Katka
  (kontaktovat autora příběhu)
7. října 2021
Zdravím tě,
v posledních měsících se cítím úplně stejně. Uvažuji nad tím pořád. Nic pro mě nemá smysl, ale stále mě tu drží pocit, jak moc tu ublížím rodině. Je mi 16 a přemýšlím stejně. Už tu jen přežívám. Kdyby jsi chtěl, tak mi napiš a zkusíme si navzájem pomoc a sdělit své pocity. Pořád mám v sobě naději, že se vše zlepší.
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
3. října 2021
Ahoj Míšo, jestli sem ještě chodíš, tak mi kdyžtak napiš, poslala bych ti nějaké odkazy, co by ti mohly třeba pomoct. A taky bych ti napsala svůj pohled, či návrh pro tebe, co zkusit, ale nechci to tu psát veřejně (protože by mi tu na to nějací lidé, co nezažili a nechápou, něco určitě psali a o to nestojím). Když by ses ozval, tak tam napiš, kdo/odkud jsi a ten příběh, ať si vzpomenu :) Protože na zprávy, z kterých ani nejsem mourdá, kdo a proč píše, opravdu nemám kapacitu reagovat...
Anonym
6. srpna 2021
Milý Michale, v žádnem případe si neberte život. Všechno má smysl. I radosti i bolesti mají svuj význam. Nikomu nepomužete, právě naopak. Nikdo tady na zemí není bez bolesti a starostí. Najdete si dobrou psycholožku, rodiče vás jiste podpoří, potřebují vás a hlavne změňte smýšlení, protože je nutné myslet pozitivně. Snad budete jednou mít svou rodinu - deti, ženu a možná budete spokojenej. Nekdy jsou dobrá období, nekdy jsou ťežká období. Každopádne mluvte s rodiči, pomozte bratrovi a to vás bude držet tady. Ste jěšte mladý človek, žijte pro druhé, delejte pokud možno dobré skutky. Držím pěsti ať všechno zvládnete. A.
Zizi
3. srpna 2021
Hm, také jsem trpěla depresí a je to těžký stav. Člověk se cítí jako stroj, nic se ho nedotkne, nic ho nezajímá a netěší. Bylo obtížné v tom stavu setrvávat a chápu vás. Přesto bych vás chtěla poprosit, abyste se pokusil situaci zdolat a překonat. Je vám 16 let a sílu na to byste tedy měl mít. Jste pro svoje rodiče důležitý člověk, zahodit život je vlastně zbabělé. Zkuste z toho stavu vykročit, krůček po krůčku. I když se vám asi nechce, nebaví, dělejte hezké věci pro druhé, překonejte se, zpátky dostanete od nich třeba naději a s tou zmizne i deprese. Vaše cesta životem může být dlouhá a každý by měl být zvědavý ....jak to bude dál? Nevzdávat se a vydržet!!!!