DEnis
7. září 2015
Truchlení

sebevražda?

Dobrý den,
uvažuju už dlouho o sebevraždě, vidím to jako jediné řešení. Už sjem jednou stál v okně, ale neudělal jsem to.
Před 5 lety mě zemřela mamka, bolí mě to stálo jako první den. Nyní mi je 20. Před 3 lety mě otec vyhodil z doma. Nemám nikoho a nic. Přítelkyně mě opustila. Prosím o pomoc. Rip

350 lidé vyjádřili účast.
Lukáš
  (kontaktovat autora příběhu)
13. září 2022
OD svého dětství nemám štěstí v ničem sen který jsem měl definitivně skončil ale nejde o to co mě kdysi bavilo ale hlavně jak se lidé ke mě chovali nebo svině převlečený za kamarády nikdo se mě nikdy nezastal zkrátka je toho hodně co bych napsal ale nechce se mi tu rozepisovat můj život od prvního počátku. Jsem brán jako bych byl vzduch odpad Nicka a mám chcípnout. Měl jsem tátu který zemřel v roce 6.2.2020 což byla rána ale zatím mám ještě mámu o kterou se ještě nějak postarám pak mám bratra který je šťastně ženatý má dvě děti dvě ségry jedna z nich má také svou rodinu ta druhá je plnoletá třeba bude také mít rodinu což jim nepolezu jak se říká do zelí nechci být jim přítěží. Až nebude i máma na světě vyřídím co se dá od řádného pohřbu až po vyřízení jiných záležitostí až pak se zastřelím někde v lese nebo přivážu provaz kolem stromu sednu do auta okýnkem provleču druhý konec provazu udělám smyčku dám na krk nastartuji auto zařadím rychlost a rozjedu se což mi urve hlavu. Pohřeb se konat nikdy nebude protože ho nechci nikdo by tam stejně nešel a nikomu chybět nebudu. Snad mi pan Bůh odpustí a po své smrti se stanu alespoň noční můrou všech nepřátel kteří mi hodně ublížili.
Petr
  (kontaktovat autora příběhu)
6. května 2020
Ahoj vím jaké to je přijít o všechno sám jsem na tom stejně i jsem se pokusil o sebevraždu už jednou před pár měsíci ztratil jsem smysl života zhroutil se mi celý život vše je špatně už nemám dál sílu dál žít psichycky jsem na dně
Pavel
20. července 2017
Samý kecy, nedělejto, přebolíto, najdeš lásku, bude fajn, vem si antidepresiva atd....... ale ty myšlenky , ta nervová soustava , ta paměť na tu hrůzu, ´bez radosti a smíchu není život,.... těžké najít radu..... a psychiatři člověka určitě nerozveselí, ... bůh to vidí a vnímá, jestli však pomůže ...... nejhorší jsou vzpomínky a samota , spolu s nejistotou výdělku a přežití ze dne na den
Ivana Honkova
  (kontaktovat autora příběhu)
20. června 2017
Nedělej sebevraždu., život je jenom jeden. Uvidíš , že když tu krizi překonáš najdeš štěstí a lásku. )

Marcel
  (kontaktovat autora příběhu)
30. června 2014
Denisi,nedělej to.I když Ti osud pořádně naložil, tak máš ještě život před sebou. Nějaké světské spravedlnosti se člověk může stěží dočkat, ale existují věci, které mají přesah. Je to naše duchovno, víra. My samotní si ten svět můžeme udělat lepší, jen pro Tebe bude důležité, aby Ti někdo podal pomocnou ruku.
Pokud budeš chtít, napiš.


denis
24. května 2014
Ahoj Denisi, sebevražda vůbec nic nevyřeší. Koukni na sebe, kolik máš sil..., těš se, potkáš lidi, kteří ti přinesou radost, chut do života, neblbni a všimni si, že spousta lidí tě zná a stojí o tebe...H.
Karel
21. května 2014
Denisi, píše se mi to těžko, protože sám jsem tragédii prožil před čtyřmi měsíci. Postrádal jsem smysl života, stále jsem se s tím nesmířil a ani nikdy nesmířím, ale snažím se to brát jako životní zkoušku a velmi mi pomáhá víra. Doporučuji knihy Život po životě, Jaký je život po životě a Světlo na konci tunelu. Bez ohledu na to, jestli věříš v Boha, tyhle knihy Ti pomohou najít smysl života. Přeju Ti hodně sil!
chlap z Brna
6. května 2014
Bylo mi 42, mám 2 děti a taky přemýšlím o konci. Dokonce mám pocit, že se na konec těším. Když čtu ten popis umírání ... nechci sehrát takové morbidní divadlo. Když tak nějakým profesionálům v hospici nebo LDNce, ale jen ne dětem a vnukům. Taky si říkám, že než pomalu umírat lépe je se zastřelit. Mám zbraň, bylo by to rychlé a stylové. Ze života nemám nic, jen dělám, aby děcka mohly vystudovat, aby měly mobil, abychom jeli na dovolenou a tak. Nic hezkého.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Aleš
28. května 2014
Já myslím, že Váš život má smysl "chlape z Brna".
Možná by bylo lépe se uskromnit a kupovat dětem mobil ne za 10000,-Kč, ale za 1000,-Kč.
A na dovolenou není nutné jezdit k moři, ale třeba někam v tuzemsku na přehradu a hned by stačilo dělat o něco méně.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Marcel
  (kontaktovat autora příběhu)
30. června 2014
dobrý den,chlape. Vlastně bych Vám řekl to samé,co Denisovi. Nechci rozdávat nějaké hraběcí rady a moudra, ale dobře vím,co přináší těžká deprese...Vím, jak v tomto stavu častokrát myšlenka na konečné řešení přináší úlevu. Jak má člověk pocit, že se topí v nějakém smradlavém bahně...ale existuje ještě jedno řešení,proniknout pod slupku světského světa,světa nespravedlnosti a pomíjivosti.Pod tou slupkou můžete nalézt něco,co Vám může přinést hluboký pokoj do duše.A také vyrovnanost a povznesení se nad každodenním rutinním během života.

In reply to by Anonym (neověřeno)

zdenek
27. listopadu 2016
vis pane nemam rodinu ani pritelkyni a pred nekolika lety jsem byl boss.ted uz jen cekam az mne vsichni rozeberou...dal jsem tenhle boj nevzdal,i kdyz je problemu sere mele tvuj mozek je jen tvuj,a at se cokoliv posere je tu cesta ven.vyzkousej picovina makat dokud nepadnes...rvi se nedej se, to víc nez tenhle zkurvene zivot nemas
Olivia
  (kontaktovat autora příběhu)
12. dubna 2014
Já Tě chápu, že když máš potíže a pocit, že nic nestojí za to, abys tady byl, tak uvažuješ nad sebevraždou, ale řešení to rozhodně není. Proboha, je Ti 20, máš celý život před sebou a můžeš toho tolik dokázat! Tvá maminka by si jistě nepřála, abys tohle udělal, aby ses zabil...já jsem taky máma, mám dceru, sice ještě malou, ale...neumím si představit, že by někdy nad něčím podobným uvažovala. Jestli si chceš popovídat, napiš mi na mail.

In reply to by Anonym (neověřeno)

hanka
12. dubna 2014
Denisi, vím, že chceš být se svou maminkou tam, kde nebudeš mít žádné starosti a bolest...Ale copak by to tvoje maminka chtěla? Dala ti život, vychovala tě a vše úplně zbytečně? To jí nemůžeš udělat...Navíc setkáš se i s názorem, který zastává docela dost lidí, že lidé, kteří svůj život ukončí dobrovolně, nejsou tam, kde jsou ostatní, ale jaksi pykají za to, že si vzali život, když na to neměli právo...
Dokážeš si vůbec představit, jak bolestivé umírání je? Nemusí se to podařit 100% a pak ti budou sestry desítky let měnit pleny a ty budeš trpět bolestmi z proleženin apod...Klasické následky z nepovedených sebevražd po skocích z oken, pod vlak nebo předávkování léky...
Taky jsem se cítila na dně, život byl pro mě obrovské břímě a ty rána byla nejhorší...Teď děkuju každý den, že jsem svoje černé myšlenky neuskutečnila, potkala jsem životní lásku a teď budeme mít miminko, dalo mi to naději na krásný život přes všechno to trápení, co mě potkalo...
Posílám hodně síly!!!! hanka