Rozloučení

Moje žena byla dlouholetá pacientka onkologie. Poslední rok už moc nechodila. V prosinci jí byla ukončena léčba. Poslední dva měsíce jsem jí ošetřoval doma. Bylo to náročné, ale teď jsem rád, že byla doma. Jen poslední čtyři dny už byla v nemocnici. Napsal jsem si postřehy z poslední návštěvy v nemocnici. Je to pro mě hrozné čtení. Nevěděl jsem jestli to mám zveřejnit, ale snad to i někomu jinému pomůže tak, že ve svém smutku není sám. Toto je moje vzpomínka na poslední návštěvu: 25.2.2018 neděle. Návštěva v nemocnici. Dana měla stále žízeň. Dával jsem jí pít z lahve. Stále se snažila otáčet. Bylo to velmi namáhavé. Domluvil jsem s doktorkou zítřejší převoz domů. Krmil jsem Danu lžičkou. Jedla trochu jogurtu. Dana chtěla více pod hlavu, potom méně. Říkala že se jí špatně dýchá. Syn Pavel se rozloučil a šel domů za nemocnými dětmi. Ještě jsem zůstal. Říkala abych ještě nechodil. Stále usínala. Říkal jsem že zítra pojede domů. Hladil jsem jí po tváři. Usínala. Asi si myslela že je doma. Ještě mi připomínala „Nezapomeň klíče“, to mi vždy říkala doma. Pak jsme se už rozloučili. Ještě řekla „Tak ahoj................................. Dana zemřela v pondělí 26.2.2018