Rakovina a její unos mojí mamnky
Truchlení a vyrovnávání se se smrtímirka
Když se vám v životě začíná dařit a vše se začiná rýsovat k lepšímu ,příjde něco co nečekáte ... telefonát do práce od bratra a následná sms (segra zavolej mi hned jak budeš moct je to důležité).... volala jsem a po první větě jsem se podél stěny svezla na zem .... mamince se udělalo špatně a lékaři našli nádory... v slzách jsem okamžitě jela domů . člověk stále věří že nic není tak zlé jak to vypadá ..v obyváku sedí mamka s bráchou ubrečení a i já jsem ..lékaři dávajimamince ještě rok ,nutné jsou vysledky vyšetření .... rok to je přeci dlouhej cas to se muze cokoli zmenit ...
bohužel z roku se staly tři měsíce , maminku jsme meli doma ,tam kde to mela rada ,tam kde se citila dobře ,s nama se vsema do posledního vydechnutí jsem ji držela za ruku a prosila boha at netrpí a veme si ji k sobě .....13.8 2016 nas opustila ,její duše už litá někde v oblacích a já stale brečím .... přijímam smrt jako součast života ,vím že každy znás musí odejít ale to prázdno v duši je nepopsatelné .... clověk navenek funguje ,chodí do práce ,i s kamarady zajde ven ale ten moment zavření dveří od bytu je jiný než usměvaví.... myslím ž eto nikdy nepřestane bolet ale doufám že si alespon na tu bolest zvyknu ....... maminka pro mě byla vším a proto soucítím se všemi kteří se potýkají s něčím podobným a přeji spousty sil ....
Henka
ahoj Mirka, prajem úprimnú sústrasť. V decembri 2017 to budú 4 roky čo mi zomrela mama. Cítim sa tak ako aj ty. Mama tiež ochorela na rakovinu, prišlo to ako blesk z neba, nádor v prsníku a metastázy do kostí, na konci jej prasklo črevo a 5 týždňov po stanovení diagnózy zomrela. Aj keď sú tomu skoro 4 roky bolesť je taká akoby to bolo včera. Nemôžem jej už nič povedať, ani mama mne a nemôžeme pre seba už nič urobiť. Nemôžem od maminej smrti dobre spávať, musím chodiť do roboty a fungovať, ale nič ma nebaví. To prázdno na duši je hrozné, nikdy to iné nebude, fungujeme ako roboti. Najradšej by som išla za ňou, chcela by som už mať pokoj a nie sa trápiť a nie mať bolesť na duši. Nebaví ma takto žiť. Tiež často plačem, radšej ani na to nechcem myslieť, na tie dni v nemocnici, na to ako sa človek s rakovinou trápi a potom ten strašný koniec a je po všetkom. Ja som mamu ani nemohla mať doma, lebo lekári ju nechceli púšťať z postele dolu, lebo metastázy mala v kostiach a kosti sa jej rozpadávali. V posledné dni bola už len pripútaná k posteli, takže preto nemohla byť doma. V nemocnici jej dávali lieky a robili vyšetrenia a mala dochádzať na chemoterapie, ale tie jej už nestačili dať, už bolo neskoro. Mirka, drž sa - je to bez mamy ťažké a dlho bude. Prajem veľa síl. Henka
Mirka
Dekuji za slova . Cas bezi rychle a za chvilku to bude rok . Nemuzu tomu uverit a je to jako vcera kdy sem maminku drzela za ruku a koukala na jeji bezbranost... Nic se nemeni , bolest je stale stejna a nadeje ze tu diru neco ci nekdo dokaze zacelit upada .... cim dal tim vic si uvedomuji ze mama je jen jedna a nelze ji nahradit... snazim se szit s faktem ze uz nepohladi mou tvar , nezavola , neusmeje se na me ...je to tezke a utikam do sveta meditaci a prani sejit se sni na onom svete az bude ten spravny cas.
Dnes uz o tom dokazu mluvit a kazdemu koho znam alespon pripominam jak důležité je delat veci vuci lidem ( rodicum) ted , dokud maji moznost,, neodkladat navstevy, nerikat nic zleho a travit cas prave stemi koho miluji.... smrt mi zmenila zivot , zmenila me samotnou od zakladu ale nezmeni fakt ze nejvetsim pranim vzdy bude " moci obejmout prave moji maminku"..
Vsem kteri bojuji s nemoci blizneho sveho nebo s truchlenim jiz zemrele osoby posilam spousty sil a prani at je vyrovnani se s odchodem co nejmin bolestne....
