Václava
  (kontaktovat autora příběhu)
23. dubna 2024
Komunikace se zdravotníky

psychika

Manžel (77)má diagnostikován nádor prostaty, 2.rok bere hormonální léčku, nepodařilo se meligní nádor zastavit, metastazuje do skeletu kyčlí a jsou částečně zasaženy plíce. Začínají bolesti v kyčlích.
Letost oslavíme 30 let od svatby, společné děti nemáme. Starám se o maminku (87), které se pohybuje na berlích, a k tomu se starám o otce (87), který s matkou nežije,
denně propadám beznaději, atakům ochromujícího strachu. Bojím se co bude dál.
Na onkologickou léčbu musíme dojíždět 60km. Nemám žádný výhled, je mi nesmírně líto všech mých blízkých, jestli mi manžel zemře budu na všechno sama.
Praktická lékařka mi předepsala Escitalopram, poté, co jsem se v ordinaci zhroutila v pláči. 70% dne jsem "OK" , v tom je ale i noc kdy spím. 30% času buď pláču, ale nechci přitížit svou " hysterii" mamince ani manželovi. Nemám komu se vyplakat, tak kvílím, když jedu sama autem. To mě nikdo neslyší, nikoho neobtěžuji.
Bojím se nasadit Escitalopram, nemám s těmito léky žádné zkušenosti. Psychiatr nemá volný termín. Uvědomuji si, že teď je ještě !dobře! , že bude jen hůř. Ale jak se připravit?

5 lidé vyjádřili účast.
Martina
25. dubna 2024
Dobrý den,
chtěla bych vás povzbudit, abyste se nebála začít brát antidepresiva. Já jsem je brala v podobné situaci, kdy jsme se starali o onkologicky nemocnou maminku. Zpětně jsem moc ráda, že jsem se rozhodla je užívat, protože se mi výrazně snížily úzkosti, které jsem také měla obrovské, a umožnilo mi to prožívat i spoustu dalších pocitů - klid, lásku a dokonce i radost, protože to péče a maminku také přinášela.
Jinak mě léky (byla to Elicea, ale je to podobné tomu, co máte vy) také předepsal praktik, když jsem se u něj rozbrečela, a také jsem se bála, neměla jsem s tím zkušenost. Objednala jsem se proto na psychiatrii, a tam mi lékařka rozhodnutí praktika schválila. Působení antidepresiv není hned, trvá to ca 14 dní, než se to projeví. Takže na vašem místě bych je začala brát hned a třeba se zkusila objednat na psychiatrii (i když budete třeba chvíli čekat), kde pak budou užívání sledovat a budete mít jistotu, že je vše v pořádku.
Jste v hodně těžké situaci a máte toho hodně "naložíno" a chápu váš strach z budoucnosti a obavy o manžela. Léků se - alespoň podle mé zkušenosti - nebojte, v této chvíli jsou namístě.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
3. května 2024
Dobrý deň, áno máte pravdu, lieky sú dobré aspoň nejaký čas užívať, ja som tiež brala Frontin, keď mamka umierala, aspoň som mohla v noci spať. Vôbec sa nebojte, nie je to nič strašné, práve naopak, môžu pomôcť ľahšie všetko prekonať. Držím palce, aby ste to zvládla, je to hodne ťažké, ale snáď to zvládnete. Hodne síl prajem. Henrieta