Prý je to normální
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíPavla
11 února mi maminka odešla. Všichni mi tvrdili (jistě v dobré víře) že prý čas zhojí ránu. No nevím... je to spíš čím dál horší. Z rány se stala bolavá jizva, která zůstala. Prý je smrt přirozená a je součástí života. Kdyby to tak bylo, proč jsme si na ní ještě za 6000 let lidské historie nezvykli? Na smrti není nic normálního. Kdyby bylo, mozek by to jistě chápal, ale nechápe. Ať se snažím sebe víc.
Kláruš
Máme to skoro stejné,mamka 14.února..nesnáším únor a stále jsem to nepochopila, ve skrytu duše vím,ze to je neustálý koloběh,kdy přicházíme,splníme,odcházíme a tak pořád dokola,ale rozum (mozek) to nepobírá a bolí to..drz se,nejsi v tom sama..
Pavla
Děkuji. Vim ze nejsem sama. Srdce bolet nepřestane, protože maminky by prostě neměly odcházet. Potřebujeme je cely život
Henrieta
dobrý deň Pavla, dodatočne prajem úprimnú sústrasť. Na smrť sa asi zvyknúť nedá, je iba súčasťou života. Skôr si musíme s bolesťou v srdci zvykať na život bez maminiek. Mne pred 5 rokmi zomrela mama na rakovinu, akurát pred Vianocami. Bolesť sa trochu otupí, ale aj tak mám ťažké chvíle keď sa mi chce strašne za mamou plakať. Je to akoby sa to stalo včera. Musela som brať lieky na spanie, pretože by som to nezvládla. Držte sa, prajem vám veľa síl, asi najviac pomôže keď sme v blízkosti dobrých ľudí, ktorí nás chápu a dávajú nám energiu. Ja mám dobrého otca, ale neviem si predstaviť keď ho stratím, každý deň sa modlím za jeho zdravie. Všetko dobré praje Henrieta.
