První Vánoce bez manzela
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMarcela
Dnes jsou to 2 měsíce co mi zemřel po 10 ti měsících boje s rakovinou manžel.. Dp poslední chvíle jsem doufali v nějaký zázrak, který se nestal… Bylo to hrozné, ta bezmocnost mu pomoct a snažit se v něm udržovat naději, která proste není…čelí dobu byl v bolestech´ v bolestech i umíral, nemohla jsem ho ani obejmout.. to me strašně trápí, ze i když byl do poslední chvíle doma, nemohla jsem se s nim vlastně rozloučiť.. byl tak bolavý…a slo to najednou tak strašně rychle..
první dny po jeho smrti jsem jela v nějaké setrvačnosti. Zarizovala pohřeb, pak další nutné věci. Až teď mi to asi vlastně začíná docházet. Nevím, jak zvládnu ty Vánoce, už dnešek cely den brečí. Dcery chtějí, abychom byli všichni pohromadé ale já chci byt sama, jen se vzpomínkami na manžela. Nedovedu si představit, ze se budu radovat z nějakých dárku. A kazit dětem a vnoucatum Stedry den také nechci..
Jak to zvládnout a nezblaznit se???
Jana
V té době zemřel na rakovinu i můj kolega z dřívější práce, úžasný člověk a ve věku cca 52 let.Je to šíleně hnusná nemoc.Moc Vám držím palečky ať vše zvládnete i když na bolest asi náplast není.Ani si nedokážu představit, že bych přežila mého muže. Moc sil a štěstí do dalšího života
Michaela Kuřímská
Vím o čem mluvíte. Na Vánoce jsem také byla bez muže 2 měsíce. Byla jsem se svými dětmi a vnoučaty. Ta radost dětí i dospělých učinila Vánoce přežitelnými a také jsem je přežila. Dostala jsem krásný dárek, užívám jej a jsem za něj moc ráda. Ale teď jsem jak prázdný pytel. Chodím, jím, jen spát nemohu, jezdím za dětmi, pomáhám jim, starám se, ale když jsem sama pytel splaskne, není v něm vůbec nic. Nevím jak se mám toho pocitu zbavit. CHci tu být s mojí rodinou. Jeho děti mě zařadily zpět mezi cizí, jako když mě neznaly. To je ale jejich problém. Chci tu být pro tu svou drobotinu, dokonce i pro maminku. Jen, můj osobní život je splasklý pytel. Nicméně, pojedu dál. Jsem si jista, že to má smysl. Vím, že už žádný muž mi nepřipraví ráj na zemi. Ale i tak - já mám možnost připravit někomu ráj na zemi, a téhle příležitosti chci ještě využít pro svoji rodinu a své přátelé, kteří se všichni snaží dofouknout můj prázdý pytel.
Verů
Dobrý den,
ještě nejsem vdaná a takovou zkušenost nemám. Ale vím jaké to je ztratit milovanou osobu. A když je to někdo takto blízký, musí to být ještě horší.
Jak píšete, jela jste na autopilota. A teď je na čase odžít si veškeré pocity, které v sobě máte. Dovolte si truchlit, dovolte si plakat, křičet. Buďte k sobě laskavá. Vzpomínejte na krásné chvíle s manželem. Nevzpomímejte na konec, na tu hrůznou bezmoc, kterou jste asi prožívala. Vybavuje si ho zdravého a šťastného. Říkejte si, že teď došel klidu. A pokud máte jakoukoliv víru, vyznání či jen věříte v život po životě, můžete si říkat, že se jednou všichni setkáte.
A pokud se na Vánoce s rodinou necítíte, vysvětlete jim své pocity a jak píše paní Pavla, sbalte se a odjeďte. Jakákoli dovolená Vás může pozvednout. Můžete si v klidu a sama prožívat své emoce. Můžete se odreagovat. Změníte prostředí, takže nebudete v místě, kde jste žila s manželem a které Vám teď může připadat prázdné a bezútěšné.
Posílám sílu a ať se Vám brzy vrátí radost 🍀
Pavla
Zažila jsem to také. Nechtěla jsem k dětem na svátky, probrečela bych je
a vnoučatům pokazila. Odjela jsem do lázní na 5 dní. Jezdila jsem tam už
několik let s kamarádkou, takže jsem to tam znala. Pokoj sama, okolí vycházky
a nakonec to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Akorát jsem musela sedět
při jídle tak, abych neviděla ty štastné manželské páry. Je to už 6 let, co
manžel zemřel na rakovinu a já neslavím vánoce dodnes a nejsem ani u dětí, ani doma
Vždy někam zmizím, k mamince, ke známým ,na Šumavu ap. Pokud budete chtít, napište. Já jsem zde našla dvě super děvčata, jsme v kontaktu dodnes, i když
ted si zavoláme jen občas, ale ze začátku jsme psaly denně. Já vždy říkám, že
mě vrátily do života. pro mě tehdy cizí, ale pomohly nejvíc .Chápaly, protože jsme
na tom byly stejně. Pája
